popřekročeníurčité meze autoregulace

Poškozování buňky je trvalý (prakticky normální stav) - je stále kompenzován činností buňky

po překročení určité meze autoregulace manifestní strukturní a funkční změny

 Každý den se obnovuje přes 10 milionů buněk

 Průměrná kožní buňka žije asi dva týdny, kostní buňky se obnovují každé 3 měsíce

 Každých 90 vteřin jsou syntetizovány miliony

protilátek, každou hodinu se obnovuje 200 miliónů erytrocytů

 Látky existující v danou dobu, produkují tisíce reakcí každou vteřinu….

Chorobné jevy

morfologická a funkční stránka Odchylky struktury buňky

Zhoršení Výskyt nových vlastností

REGRESIVNÍ PROGRESIVNÍ

ZMĚNY ZMĚNY

 silně závisí na energetickém stavu buňky (zásobě ATP)

 objevují se např. odchylky enzymatických reakcí (porucha odsunu metabolitů a jejich hromadění)

 Příčina: změna funkce mitochondrií

 Pozor: změněná funkce sama o sobě není ještě patologický děj

 Změněný způsob funkce = kompenzační mechanismus

➢ mohou být nevratné

➢ krajní následek je buněčná smrt

Příčiny:

◦ Hypoxie, volné radikály, chemické poškození, genetické vlivy..

 Změny regresivní x progresivní

◦ progresivní: hypertrofie – zvětšení bb.

hyperplazie – zvýšení počtu bb.

metaplazie – přeměna tkáně v jinou (jiný typ bb.)

- regresivní: dystrofie – porucha výživy či látkové výměny

atrofie – zmenšení tkáně

nekróza (x apoptóza) – místní regrese

smrt – celková regrese, nevratná zástava uspořádání organismu



NEKRÓZA

◼ intravitální, ohraničená smrt tkáně, místní smrt

 Histologické charakteristiky nekrózy:

◼ Změny jader

 Pyknóza – svraštění a ztmavnutí jádra

 Hyperchromatoza – hromadění chromatinu na periferii jádra

 Karyorexe – rozpad jádra na fragmenty

 Karyolýza – rozplynutí jádra (ztráta barvitelnosti jádra)

◼

Histologické charakteristiky nekrózy:

◼

Další buněčné změny

◦Eozinofílie cytoplazmy – daná denaturací bílkovin

◦Porucha membrán – edém buňky

◦ Cytolýza – rozpad buňky

◦ Autolýza – rozklad buněk, samonatrávení, uvolněním a aktivací enzymatického aparátu → poškození okolní tkáně → průnik

tkáňového moku a leukocytů →

◦ Heterolýza – rozpad buněk působením enzymu jiné tkáně, nebo jiné buňky

◦ (uvolněním dehydrogenáz, kreatinfosfatázy, aminotransferáz)

◼

Histologické charakteristiky nekrózy:

◼

Další buněčné změny

◦Změny endoplazmatického retikula – dilatace cisteren, zmnožení drsného ER

◦Změny Golg.komplexu

◦ Změny lyzosómů – zmnožení, lipofuscin

◦ Změny mitochondrií – rozpouštění krist, přeměna v pásky a lamely, zduření – sférický tvar

Fyziologický vzhled myokardu

eosinofilie pyknóza

Degenerativní změny myokardu

makrofágy

 Prostá nekróza

◼ tkáň se makroskopicky skoro nemění, mikroskopicky ztráta barvitelnosti jader a ztráta barvitelnosti bazickými barvivy

◼ výskyt v kůži a ve svalech

 Koagulační nekróza

◼ makroskopicky patrná nejdříve za 3 dny po odumření tkáně (změna struktury bílkovin)

◼ vyskytuje se hlavně v orgánech bohatých na bílkoviny

◼ ztráta barvitelnosti jader

◼ ztráta barvitelnosti bazickými barvivy

◼ v okolí nekrózy zánětlivá reakce s heterolýzou

◼ koagulace bílkovin – ztuhnutí tkáně, žlutá barva, později přeměna v amorfní drť

◼ typickým příkladem je infarkt (uzávěr konečné přívodné artérie)

Koagulační nekróza (ledvina), makroskopie

ložisko nekrózy

2 – proximální kanálek

1 – glomerulus

3 – distální kanálek

1

3

2

4 4 – arterie

 Kaseózní nekróza (kaseifikační, zesýrovatění)

◼ varianta koagulační nekrózy, ale probíhá pomalu → vázána na chronické zánětlivé procesy

◼ homogenizace a ztukovatění nekrózy

◼ typická při tuberkulóze

 Kolikvační nekróza

◼ vyskytuje se v orgánech chudých na bílkoviny (bílá hmota mozková)

◼ nedochází ke koagulaci pro nedostatek bílkovin, tukové součásti se hrudkovitě rozpadají → kašovitý vzhled → destrukce tkáně →

zkapalnění

Kaseifikační nekróza

ložisko nekrózy v plicní tkáni

Kolikvační nekróza (encefalomalácie)

ložisko nekrózy



Hemoragická nekróza

◼ Tkáň je výrazně prostoupena erytrocyty

 vzniká druhotným krvácením do jiného typu nekrózy

 následek stázy krve při obstrukci žíly (žilní trombóza) nebo při podtlaku v tkáňovém okrsku (obstrukce koncové tepny) a

následném refluxu z kapilárních a venózních nízkotlakých oblastí do okolní tkáně

◼

◼ Plicní infarkt



Gangréna (sněť)

◼ Nekróza jejíž vzhled byl modifikován druhotnými změnami

◦ Suchá gangréna – nekróza modifikovaná vyschnutím

◼ Cévní uzávěr na končetině

◦ Vlhká gangréna

◼ tkáň infikovaná bakteriemi, páchnoucí zelené barvy

◼ plíce, střevo

◦ Plynatá gangréna

◼ nekrotický zánět vyvolaný účinkem mikroorganismů ze skupiny klostridií

Gangréna

vlhká gangréna

 Dekubity vznikají v důsledku tření a přímého tlaku podložky na disponované části těla

 Nejkritičtějšími místy vzniku dekubitů jsou místa s kostními prominencemi, tedy:

 křížová krajina (sakrální oblast)

 paty, kotníky, zevní hrany chodidel

 oblasti trochanterů (oblast kyčlí)

 kolena

 Rozeznáváme 5 stupňů dekubitů:

 1. stupeň – ostře ohraničené zarudnutí (překrvení) kůže, které při vitropresi přetrvává. Toto stadium je při včasném léčebném zásahu reverzibilní.

 2. stupeň – povrchové poškození epidermis, které vypadá jako puchýř nebo mělký kráter, nezasahuje do subcutis.

 3. stupeň – vzniká nekrotický vřed, hluboký kráter, s možnými podminovanými okraji, který postupuje všemi vrstvami kůže, případně až k fascii (ta zůstává nepoškozena).

 4. stupeň – vřed s rozsáhlými nekrózami, který zasahuje svaly a šlachy.

 5. stupeň – nekróza postupuje svalem, přičemž dochází k jeho destrukci a k destrukci tkání až na kost.



Příčiny nekrózy:

Fyzikální: termické, radiační (RTG, ionizační), me- chanické (traumatické poškození tkáně)

Chemické: organické a anorganické látky (selektivní nekróza – jen proximální kanálek nefronu, jen tlusté střevo)

Biologické: působení endo a exotoxinů

Hypoxie: nedostatek kyslíku může způsobit infarkt, proleženinu, blokády enzymů

Metabolické: vysoká hladina draslíku (hyperkalémie) působí nekrózu srdečních buněk

Enzymatické: př. nekróza slinivky břišní z předčasné aktivace enzymů

Imunologické: aktivací komplementu

Elektrické: také tepelné poškození, ale zde spíše elektrolýza (fyzikálně-chemická), porušení buněk

elektrickým průrazem nebo následným výbojem (plazma) a mechanickou mikroexplozí

https://www.google.cz/search?biw=1680&bih=933&tbm=isch&sa=1&ei=DyqNWtqJLOqOgAbp4KOADQ&q=%C3%BAraz+elektrick%C3%BDm+proudem&oq=%C3%BAraz +elektrick%C3%BDm+proudem&gs_l=psy-ab.12...299357.304706.0.306891.24.24.0.0.0.0.188.1723.22j2.24.0....0...1c.1.64.psy-

ab..0.4.497...0.0.fH7arWXCsJg#imgrc=w6lz-CPkCvuYTM:

 DYSTROFIE

◼ Dystrofie je nejnižší stupeň regresivního poškození buněk a extracelulární tkáně.

◼ Jde o vratnou změnu metabolismu buněk, která se může projevit morfologickými změnami tkání.

◼ Je spojena vždy s hromaděním nebo řidčeji úbytkem určitých substancí

Dělení dystrofií

1.1 Poruchy metabolismu bílkovin 1.2 Poruchy metabolismu tuků

1.3 Poruchy metabolismu sacharidů

1.4 Poruchy pomocných mechanismů

metabolismu

 Hyalinní dystrofie

 Parenchymatózní dystrofie

 Vakuolární dystrofie

 Fibrinoidní dystrofie

 Amyloidní dystrofie

 Hlenová dystrofie

 Intracelulární poruchy

◼ Hlenová dystrofie – porucha metabolismu složitých aminokyselin → hromadění hlenových látek

➢ Ganglion – hromadění mesenchymálního hlenu v podkožním vazivu na podkladě traumatizace, nebo bez zjistitelné příčiny

➢Myxedém – hromadění hlenových látek ve škáře kůže u hypotyreózy

 Extracelulární poruchy

 Probíhající ve vazivu

 fibrinoidní dystrofie – ztráta vláknitého uspořádání kolagenu

 hyalinní dystrofie – zpevnění vazby stavebních součásti kolagenu, sklon ke steatóze a zvápenatění

 Amyloidóza

◦ ukládání vláknitého proteinu amyloidu v mezibuněčném prostoru do různých částí orgánu

◦ množství amyloidu se zvyšuje zejména při zánětech (zejména chronické hnisavé, zvýšená tvorba v játrech), provází nádorová onemocnění

◦ klinicky nebezpečná je především při ukládání v ledvině (v membráně kliček glomerulů → zhoršení filtrace → proteinurie

◦ ukládání v játrech (Disseho prostor) - poruchy funkce jater

◦ ve střevě - poruchy vstřebávání

 Proteiny, ze kterých vzniká amyloid, se většinou fyziologicky vyskytují v těle,

např. prekurzory amyloidu, např. sérový amyloid

A nebo lehké řetězce imunoglobulinů. Méně časté jsou mutace, které vedou k tvorbě proteinů pohotovějších k tvorbě amyloidu, např. tzv. finský nebo portugalský typ amyloidózy.

 Při vzniku amyloidu je klíčová přeměna prostorového uspořádání prekurzorového proteinu z alfa-helixu na strukturu beta-skládaný listu. Beta listy jednotlivých proteinů nebo proteinových fragmentů se k sobě

paralelně přikládají a poměrně pevně se k sobě váží.

Tímto způsobem postupně vzniká tzv. amyloidová fibrila. Amyloidová fibrila je mimořádně odolná vůči degradaci enzymy, navíc má mimořádné mechanické vlastnosti (struktura amyloidu je podobná

struktuře fibroinu v hedvábí).

Amyloidóza ledviny

Amyloidóza jater

 Intracelulární steatóza

 Extracelulární steatóza

 nejčastěji jsou postiženy játra, srdce a ledviny

 Intracelulární steatóza

◼ V důsledku insuficience mitochondrií (snížená betaoxidace MK,

ischémie, alkohol - toxonutritivní poškození vlivem nadměrné konzumace alkoholu)

◼ V důsledku lyzosomální insuficience – nedostatečná činnost lyzosomů při endocytóze

◦ pěnové buňky (makrofágy v aterosklerotických lézích)

◼ Steatóza při poruše metabolismu lipoproteinů

◦ hypercholesterolemie a hypertriacylglycerolemie, tvorba xantomů (kožní útvary, místa, ve kterých se hromadí tukové látky)

Steatóza jater

Steatóza jater (sudan)

 Na předchozím snímku vidíme zbarvení tukových částic červeně, pro srovnání níže vidíme normální jaterní tkáň

 Extracelulární (intersticiální steatóza)

◼ Vzniká při hypercholesterolemii a v místech hyalinního nebo změněného vaziva (aterosklerotické pláty)

A

B

 Obrázek A: Aterosklerotický plát může nejen zužovat průsvit cévy, ale i významně zužovat vtok krve do cév, které z této cévy odstupují

 Obrázek B: na ateroskleroticky změněnou cévu často nasedá další patologický proces a to je trombóza. V místě nestabilního plátu dochází k jeho ruptuře.

Odhalené struktury iniciují vznik trombu. Ten ještě více zúží průsvit cévy. Bohužel se může z místa vzniku i

uvolnit a stát se embolem, putovat cévním řečištěm a způsobit další uzávěry cévního řečiště.

 Na obrázku aterosklerotické cévy je dobře patrné, že depozita aterosklerotické hmoty se ukládají v cévní stěně, nikoliv na vnitřním povrchu cévy, jak se někdy mylně domnívá laická veřejnost

 Tato hmota významně obliteruje průsvit cévy a krevní zásobení příslušné oblasti v povodí cévy je značně

omezené

 Glykogenózy

 jsou dědičné metabolické poruchy s deficitem aktivity enzymu nebo transportního proteinu, které se účastní buď glykogenolýzy nebo

glykogenosyntézy

 následkem je buď abnormální struktura

glykogenu, nebo jeho abnormální obsah v tkáních

 dědičnost všech typů glykogenóz je autosomálně recesivní, výjimkou jsou pouze dva podtypy GSD IX, u kterých je dědičnost vázána na X-chromozom

Podle typu střádání

•se střádáním v cytosolu – všechny GSD kromě II

•se střádáním v lysosomech – GSD II Podle orgánového postižení

•generalizované: II, IV

•jaterní: Ia, Ib, III, VI, IX, 0

•svalové: V, VII; postižení svalstva může být součástí typu II, III, IX

•s postižením myokardu: II, III, jeden z podtypů IX•s postižením ledvin: Ia, Ib

•mozkové: deficit větvícího enzymu (glukan 1-6 transferáza)

Přehled glykogenóz typu I-V[1]

typ glykogenózy poškozený enzym místo střádání hlavní klinické znaky

I – von Gierkova glukóza-6-fosfatáza játra, ledviny

pomalý růst, hypoglykemie, hepatomegalie II – Pompeho lyzosomální α-

glukosidáza svaly, játra srdeční selhání, hypotonie

III – Corriho enzym odvětvující

glykogen játra, svaly pomalý růst, svalová

slabost, hypoglykemie

IV – Andersenova enzym větvící

glykogen játra, svaly

neprospívání, jaterní selhání, svalová slabost

V – McArdleho fosforyláza svaly svalová slabost, křeče

 Intracelulární změny množství vody

◦ Kalné zduření (vyvločkování bílkovin)

◦ Vakuolární dystrofie (kumulace elektrolytů a vody)

 Extracelulární změny množství vody

◦ Dehydratace: hypertonická, izotonická

◦ Hyperhydratace: hydrops, anasarka, transsudace, edém

 Změny z poruch výměny minerálních látek

◦ Poruchy výměny draslíku

◦ Poruchy výměny vápníku: dystrofická kalcifikace, metastatická kalcifikace

 Endogenní (pigmenty vznikají činností buněk samých, nebo přeměnou krevního barviva):

 Melanin (leukoderma, vitiligo, albinismus, Addisonova choroba)

 Lipofuscin (atrofia fusca)

 Hematogenní pigmenty - hemoglobin – hemosiderin (intracelulárně), hematoidin (extracelulárně), bilirubin

 Exogenní (pigmenty pocházejí z vnějšího prostředí):

vdechováním částic – antrakóza, azbestóza, silikóza

pigmentace zažívacím traktem a krevní cestou (stříbrem – farmaka –šedé zbarvení kůže, olovem – černý lem na okraji dásní, zlatem – modravý tón kůže

pigmentace kůže poraněním – prach, písek, kaménky, střelný prach, tetováž – záměrné vpravení

nerozpustného barviva do kůže

 Leukoderma

 Jedná se o ložiskovou ztrátu pigmentu, kdy bledé skvrny (narozdíl od vitiliga) nemají ostré ohraničení.

 Jde o onemocnění získané – po přestálém kožním zánětu

 Může být způsobena také kontaktem s chemickými látkami (kontaktní leukoderma)

 Dochází k destrukci melanocytů

 Nejčastější chemické látky způsobující kontaktní leukodermu:

 - aromatické nebo alifatické deriváty fenolů a katecholů

 - para-fenylendiaminu (PPD) – v barvách na vlasy

 - PPD se může také nacházet v černých ponožkách a obuvi

 - azobarviva: rtěnky, konturovací linky, oční stíny

 - para-terciární butylfenol (PTBP) v deodorantech a sprejích

 Další: aldehyd kyseliny skořicové, p-fenylendiamin, měď, arsén, kyselina azelaová, kortikosteroidy,

tretinoin, jakož i systémové léky, jako je chlorochin a flufenazin

 Etiopatogeneze kontaktní leukodermy:

 predispozicí k rozvoji onemocnění představují převážně genetické faktory, kvůli nimž jsou melanocyty zranitelnější

 chemické faktory jsou schopny iniciovat programovou buněčnou smrt, apoptózu melanocytů

 genetická neschopnost melanocytů tolerovat či

reagovat na oxidační stres, může být základem vzniku kontaktní leukodermy

 Vitiligo

 dochází ke ztrátě buněk tvořících kožní pigment. U nemocného se projevuje světlými skvrnami na kůži nepravidelných tvarů, nejčastěji okolo prstů, úst, očí, genitálu, kloubů a třísel

 často se ložiska dále zvětšují

 asi u 20 % nemocných geneticky podmíněná

 snad autoimunní onemocnění

 vyskytuje častěji u tmavších ras

 postihuje obě pohlaví stejně často

 lokalizované vitiligo, generalizované vitiligo

 vrozená absence enzymu tyrozinázy, nezbytné při tvorbě melaninu

 Melanin je pigment syntetizován v melanosomech (odvozeny od Golgiho aparátu) melanocytů (buňky

epidermis) z aminokyseliny tyrosinu. Tento enzym má dvojí aktivitu: tyrosinhydroxylísovou a dopaoxidázovou. Za

normálních okolností je tyrozin pomocí tyrozinázy nejprve hydroxylován na DOPA – tj. 3,4-dihydroxyfenylalanin, dále pak oxidovám na dopachinon. Další enzym v pořadí

katalyzuje tautomerizaci meziproduktu. Konečný produkt následně polymerizuje v eumelanin.

 Vyskytne-li se defekt v oblasti genu, kódující tyrozinázu, metabolická dráha nemůže probíhat a pigment se

nesyntetizuje.

 U albinotických jedinců tak nedochází tedy k jeho tvorbě melaninu, což se projevuje na zbarvení částí

těla, za něž je melanin zodpovědný. Charakteristická je bezbarvá kůže a červeně zbarvené oči (zbarvení

způsobuje prosvítající krev v kapilárách). Absence

pigmentu v očích způsobuje světloplachost a problémy s viděním, albinotičtí jedinci se tak stávají snadnou

kořistí predátorů nebo zahynou při srážce s jinými objekty.

 Grafitové skvrny – černošedá barva

 Vyskytující se ložiskově na sliznicích, zejména tvářové a to zpravidla v místech, kde přiléhají okraje zubů

 lipofuscin – nahnědlý pigment hromadící se v buňkách;

vzniká z tuků a vyskytuje se zejm. v játrech, svalech, nervové tkáni; (lipo-; lat. fuscus - tmavý)

 vzniká v rámci metabolizmu buněčných organel lyzosomů

 jeho množství narůstá s pokročilým věkem v důsledku stárnutí tkání

lipofuscin

Hnědá atrofie jater

lipofuscin

 Hematogenní pigmenty vznikají z erytrocytů

 Štěpení hemoglobinu otevřením řetězce pyrolových jader a odštěpení železa a globinové složky

 Řada meziproduktů – většinou zelené barvy

 Postupná přeměna na bilirubin

 Extravaskulární rozpad krve: červená – modrá – žlutozelená - rezatá

Porucha pigmentace – bilirubin - játra (cholestasis)

pigment bilirubin

Antrakóza plic – vdechováním amorfního uhlíku

pigment

 Deponovaný pigment se jeví jako kresba podobná hrubé síti, poloha linií se shoduje s hranicemi lobulů

 je prostá pigmentace amorfním uhlíkem (saze). Uhlík se k plicní tkáni chová inertně (nepůsobí

fibroprodukci).

 v plicích – v prašných buňkách v alveolech a v intersticiu podél lymfatických cév;

 v pleuře;

 v hilových uzlinách.



 Silikóza plic patří mezi tzv. pneumokoniózy, což je skupina většinou profesionálních poškození plic způsobených inhalací anorganického (neživého

původu) prachu, v případě silikózy oxidu křemičitého.

 Prach v plicní tkáni vyvolává aseptický (neinfekční) zánět

 Rizikovou skupinu tvoří především horníci, sochaři, brusiči, skláři

Normální plicní tkáň

 Dlouhou dobu probíhá bezpříznakově

 Asi za deset let po trvalé expozici prachem se začnou objevovat příznaky chronické bronchitidy (kašel, hlen, dušnost)

 Cyanóza

 Cor pulmonale, příznaky selhání pravého srdce

 je intersticiální plicní fibróza vzniklá na podkladě dlouhodobé expozici prachu obsahujícího azbest

 vlákna se dostanou až do alveolu, aktivují makrofágy a rozvíjí se zánětlivý a fibrotizující proces

 zpočátku – nevelká námahová dušnost, postupně

progreduje až do klidové, kašel s nevelkou expektorací

 CHOPN

 pokročilé stádium – hypoxémie, respirační insuficience, cor pulmonale;

 s dlouhou latencí vysoké riziko vývoje mezoteliomu

Pigmentace kůže poraněním

 je určitý druh kresby, při které jsou vpichovány pomocí tetovací jehly, tetovací pistole částečky inkoustu nebo jiného barviva

 vpichuje se do vrchní vrstvy kůže u některých jedinců i 5 mm hluboko

 o tzv. mikro-pigmentovou implantaci

 složení černého střelného prachu je: 75 % KNO₃

(dusičnan draselný), 10 % síry a 15 % dřevěného uhlí.

 Částečky střelného prachu vnikají do kůže při vstřelech z blízka

 Není-li poranění smrtelné, hojí se opouzdřujícím zánětem ve škáře

 Makroskopicky se pak jeví jako modravé tečky mající různou velikost

 Další příklady pigmentací poraněním.

 - při pádu na vozovku může dojít k „zadření“ částeček asfaltového poruchu vozovky

 - při pádu na zpevněné lesní cesty může dojít k

„zadření“ částeček písku či drobných kaménků

 - pokud nedojde k eliminaci zhnisaním, tyto částečky se vhojí a způsobují skvrny různé barvy, podle

charakteru částice