HAL Id: halshs-01510630
https://halshs.archives-ouvertes.fr/halshs-01510630
Submitted on 21 Apr 2017
HAL is a multi-disciplinary open access archive for the deposit and dissemination of sci- entific research documents, whether they are pub- lished or not. The documents may come from teaching and research institutions in France or abroad, or from public or private research centers.
L’archive ouverte pluridisciplinaire HAL, est destinée au dépôt et à la diffusion de documents scientifiques de niveau recherche, publiés ou non, émanant des établissements d’enseignement et de recherche français ou étrangers, des laboratoires publics ou privés.
Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě
Lucie Cviklová
To cite this version:
Lucie Cviklová. Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě. Cahiers du CEFRES, Centre Français de Recherche en Sciences Sociales (CEFRES), 2012, Původní a noví vlastníci, pp.198-201. �halshs-01510630�
Anne Olivier (Ed.)
_____________________________________________________________
Lucie CVIKLOVÁ
Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě
_____________________________________________________________
Référence électronique / electronic reference :
Lucie Cviklová, « Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě », Cahiers du CEFRES. N° 11, Původní a noví vlastníci (ed. Anne Olivier).
Mis en ligne en janvier 2012 / published on : january 2012
URL : http://www.cefres.cz/pdf/c11/cviklova_1996_osobni_vlastnictvi_generacni_perspektiva.pdf Editeur / publisher : CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE
Ce document a été généré par l’éditeur.
© CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE
198 L. CVIKLOVÁ
Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě
Lucie Cviklová
Bronislaw Malinowski se ve své kulturní teorii snažil vybudovat teoretický aparát či paradigma pro zkoumá- ní kulturní složky sociálního života. Zejména ve své práci Teorie kultury se pokusil zformovat teorii, jejíž analy- tické pojmy by bylo možné použít pro zkoumání moderních i premoderních společností. Důležitou složkou této teorie je pojem survival, který byl použit už A. A. Goldenwiserem. Malinowski se domníval, že vhodná opera- cionalizace pojmu survival bude schopna odlišit podstatné a marginální složky daného kulturního prostředí.
Naprostá většina vědeckých pojednání týkajících se proměny vlastnických vztahů v postkomunistických spo- lečnostech je věnována makrostrukturálním aspektům probíhajících ekonomických a politických procesů a soci- ální aspekty dopadu proměny vlastnických vztahů na malé sociální skupiny jsou zanedbávány (např. Akos Rona–
Tas, Borodachev, Earle, Stark,Yarrov).
Proto nyní použiji Malinowského myšlenkový odkaz jako teoretický rámec pro vysvětlení kulturní složky proměny vlastnických vztahů na mikrostrukturální úrovni (rodina). Nastolení postkomunistických režimů posíli- lo institucionalizaci a revitalizovalo nejen soukromé vlastnictví, ale přineslo také strukturální proměny osobního vlastnictví.
Pro aktéry v pozdních liberálních režimech mají survival předměty své specifické místo ve struktuře osobní- ho vlastnictví. Rychlé využití technologické inovace a komercionalizace předmětů osobní spotřeby vedly k ná- sledujícím jevům. Aktéři z vyšší střední třídy uchovávají staré předměty jak za účelem zpřítomnění minulosti v každodenních životních praxích, tak i jako protest proti kolonizaci imperativy tržních mechanismů. V postko- munistických zemích jsou postoje vůči survival předmětům zcela odlišné.
Obrazy vytvářené hromadnými sdělovacími prostředky a existence zboží v obchodech jako realizace nadná- rodního trhu vytvořily takovou spotřební poptávku, která je srovnatelná se spotřebitelskou poptávkou západních aktérů.
Přestože i v západních společnostech existuje rozdíl mezi spotřebitelskými sny a možnostmi jejich realizace, pro většinu postkomunistických aktérů je tento rozdíl mnohem větší.1
V důsledku těchto procesů se v postkomunistických zemích ustavila specifická struktura survival osobně vlastněných předmětů. Aktéři měli reálné možnosti nabýt nové předměty, které jsou spojené s jejich osobní ima- ge, a byli nuceni ponechat si předměty dlouhodobé spotřeby, které ve své většině představují vybavení domác- ností.
Erving Goffman ve své práci Sebeprezentace v každodenním životě považuje dramaturgickou motivaci za nejdůležitější složku sociálního jednání. Podle Goffmana je možné rozebrat jednání každé sociální instituce z hlediska image, který aktéři vytvářejí v sociálních rolích. Za účelem performance aktéři rozdělují sociální pro- stor na veřejnou oblast (oblast performance) a soukromou oblast (oblast přípravy). Aktéři se sami organizují do jednotek, které spolu navzájem soutěží a slouží si jako auditoria. Goffman postuluje, že tyto jednotky mají je- nom dočasný charakter a jejich restrukturalizace má vliv na individua, procesy interakce i organizaci sociální struktury.
Malinowského koncepci survival i Goffmanovu perspektivu performativního soutěžení sociálních jednotek jsem využila při výzkumu symbolického fungování osobního vlastnictví pražské střední třídy. Vzhledem k tomu, že bylo velmi těžké operacionalizovat pojem survival pro účely empirického výzkumu, survival a normální kul- turní prostředí bylo vymezeno na základě předcházejícího dlouhodobého pozorování filmů a televizních seriálů, které se odehrávají v současném českém prostředí.
Mou základní hypotézou byl předpoklad, že existují významné generační rozdíly v postojích vůči soukromé- mu vlastnictví a ve struktuře osobního vlastnictví, jehož realizace je založena na funkcionální performativitě.2
1 Přestože i v zemích třetího světa existuje obdobně velký rozdíl mezi spotřebitelskými přáními a reálnými možnostmi, v tomto kulturním prostoru je výrazně modifikován kulturní propastí mezi kulturními návyky domorodého obyvatelstva a kulturní složkou zboží, které je v těchto zemích dostupné jako důsledek působení mezinárodních tržních mechanismů. (Ve většině zemí jsou uživatelsky používány takové technologické výdobytky jako je televize a video. To však neznamená, že by obyvatelstvo bylo kulturně ovlivněno smyslem informací, jež jsou přinášeny v rámci těchto hromadně sdělovacích prostředků.)
2 Tři generace byly modelovány na základě politické zkušenosti, kterou respondenti učinili v období socializace (za klíčové momenty byly považovány následující roky: l948, l968, l989).
Symbolická role osobního vlastnictví a survival předmětů v perspektivě dvou generací pražské střední třídy
Michel S. Ball a Gregory W. Smith ve své práci Analyzing Visual Data poukázali na tu skutečnost, že už na začátku devatenáctého století byly strukturální analýzy vizuálních reprezentací důležitým zdrojem sociologické- ho a antropologického vědění.
Poučena zkušenostmi těchto dvou autorů, mým hlavním metodologickým přístupem byl rozbor role osobního vlastnictví v rodinných fotografiích, zaměřený zejména na performativní složku jednotlivých předmětů.
Každá rodina byla považována za zájmovou jednotku, která realizuje své strategie v průběhu performativní- ho sociálního jednání.3, 4
Jednotlivými členy rodiny je také využíván jako prostředek jak ukázat ostatním členům rodiny proměnu svých postojů a jak podporovat profesionální záměry na pracovišti.
Výsledky rozhovorů realizovaných se všemi třemi generacemi pražské střední třídy ukázaly, že osobní vlastnictví má pro respondenty význam nejenom pro svou utilitární hodnotu. Slouží jako pro- středek jak manifestovat kulturní vkus i sociální status celé rodiny.
Osobní vlastnictví jako performance a soukromé vlastnictví jako důležitá složka kolektivní paměti (nejstarší generace)
Použijeme-li dichotomickou klasifikaci soukromé a veřejné oblasti, zástupci nejstarší generace vztahují před- měty, které se nalézají v jejich osobním vlastnictví, výlučně k soukromé sféře.
Vzhledem k tomu, že životní praxe nejstarší generace nejsou uskutečòovány ve veřejné oblasti, kulturní pro- středí – vyjádřeno pojmovým aparátem Bronislawa Malinowského – se pro ni pádem komunistických režimů vý- razně nezměnilo.
Přestože se v jejich vlastnictví nalézá největší počet survival předmětů, nelze tuto skutečnost vysvětlovat je- nom jejich nízkou kupní sílou. I když jednostranná orientace na soukromí svědčí o přehlížení probíhající sociální změny, subjektivní výpovědi nejstarších respondentů svědčí o existenci autonomního kulturního vkusu či nejvyš- ší schopnosti rozlišování (tak jak je určeno Pierrem Bourdieu). Ze všech tří generací vyjadřují největší nesouhlas se změnou nabídky spotřebního zboží, jež byla způsobena neregulovaným rozšířením mezinárodních tržních me- chanismů na postkomunistické společnosti (stěžují si zejména na nízkou kvalitu zboží). V souvislosti s těmito skutečnostmi prezentují uchovávání survival předmětů vztahujících se k jejich osobní image i k vybavení do- mácností jako vlastní záměr a nikoliv jako pouhé východisko z nouze. Proto je také vyzdvihují ve svých performativních praxích usilujících o pěstování individuální i rodinné sociální prestiže více než nově nabyté předměty v postkomunistickém období.
Nejstarší respondenti se vyslovili v tom smyslu, že usilují o návrat soukromého majetku kvůli ostatním rodin- ným příslušníkům a sami nemají zájem o jeho správu. Ze všech tří generací však byli nejvíce schopni jak rozlišo- vat mezi institucí soukromého, osobního a státního vlastnictví, tak podpořit legitimitu soukromého vlastnictví v lidské společnosti. Tyto postoje byly podloženy negativními hodnotovými soudy vztahujícími se ke komunis- tickému období a rozdrobenými vzpomínkami na zamítavé postoje rodičů vůči socializaci.5
Rozlišené strategie osobního vlastnictví, splývání veřejné a soukromé složky v životních praxích (střední generace)
Střední generace se nejlépe vyrovnala s ustavením nového kulturního prostředí a podle jejich výpovědi survival předměty ve struktuře jejich osobního vlastnictví představují jenom velmi nákladné předměty dlouhodo- bé spotřeby či předměty spojené s vybavením domácností. Průběžně nově nabývané předměty do osobního vlast- nictví jsou rovnoměrně rozloženy na předměty spojené s vybavením domácností a na předměty spojené s pěsto- váním osobní image. Střední generace se vyznačuje největším performativním ethosem osobního vlastnicví
3 Kvalitativní metodologie mi umožnila vést interviews jenom s velmi omezeným počtem respondentů. Každá generace byla zastoupena pě- ti mužskými a pěti ženskými respondenty (dohromady tedy patnácti muži a ženami). Vzhledem k takto malému vzorku a různorodosti vý- povědí nejmladší generace budu interpretovat jenom ty informace, které jsem získala od dvou starších generací.
4 Přestože ve středoevropském a východoevropském kontextu má český národ nejsilnější historické tradice střední třídy – jež je považována za nejdůležitějšího nositele instituce soukromého vlastnictví – komunistické období přineslo výrazné posuny ve vědomí aktérů. Už v průbě- hu prvních rozhovorů se objevila nedostatečná schopnost respondentů rozlišovat mezi státním, soukromým a osobním vlastnictvím, pochy- by o nutnosti jejich reinstitucionalizace či respektování v rovině zvyků.
5 Dnes mají české levicové politické strany rozsáhlý elektorát mezi negativně privilegovanými nejstaršími občany. Tak lze očekávat, že v české sociální struktuře existuje kontinuita negativních/pozitivních vlastnických tříd (dichotomická klasifikace na negativní a pozitivní třídy byla vymezena Maxem Weberem).
200 L. CVIKLOVÁ
a performativní aspekty jsou rovnoměrně rozloženy mezi veřejnou a soukromou oblast. Respondenti vypovídali o třech odlišných performativních strategiích vztahujících se k uskutečnění osobního vlastnictví.
První performativní strategii zaujímají vůči svým rodičům, se kterými si pravidelně vyměòují osobní předmě- ty i názory na jejich charakter. Druhou performativní strategii zaujímají vůči svým dětem, kterým často musí vy- světlovat smysl předmětů nabývaných do osobního vlastnictví. Poslední druh performativní strategie je oriento- ván na sebeprezentaci před vlastními partnery. Když rozhovor probíhal odděleně s muži a se ženami, objevily se výrazné rozdíly v jejich výpovědích a vynořily se kritické připomínky týkající se postoje nepřítomného partnera vůči předmětům v osobním vlastnictví. Když byl rozhovor veden za přítomnosti obou manželů, osobní nesouhla- sy byly odsunuty do pozadí za účelem vytváření performativního rodinného dojmu.
Přestože střední generace vypovídá o aktivní účasti v průběhu procesů restituce soukromého majetku, nepo- važuje za důležitý morální závazek respektovat instituci státního vlastnictví. Lze to vyložit dřívějšími dlou- hotrvajícími praxemi státního socialismu, který nebyl schopen vytvořit zprostředkující mechanismy vztahující se k redistribuci státního majetku vůči konkrétním sociálním skupinám i individuálním aktérům, kteří s ním časem začali volně nakládat. I když v právním systému instituce státního a osobního vlastnictví byla jasně vymezena, neexistovaly kontrolní mechanismy, které by zajistily jejich dostatečné odloučení. Respondenti střední generace vypovídali, že v rovině jejich subjektivního vnímání se státní vlastnictví prolínalo s osobním vlastnictvím (tak z perspektivy českých aktérů v tomto období lze hovořit o komunálním charakteru vlastnictví).6
ZAVER:
Nesourodé výpovědi malého vzorku nejmladších respondentů neposkytly dostatečný základ pro generační generalizace. Existují podstatné rozdíly v performativním použití osobního vlastnictví mezi nejstarší a střední generací. Přes rozdíly týkající se konkrétních performativních technik a odlišné konstrukce kulturního prostředí lze předpokládat, že vztah ke všem formám vlastnictví je u obou rozebíraných generací výrazně path–de- pendent.7
6 Příklady zcela nekontrolovaného převedení státního majetku do osobního vlastnictví bylo možné pozorovat nejvíce ve stavebních či vý- robních provozech. Proto lze předpokládat, že fenomenologické splývání osobního a státního vlastnictví je u vybraných dělnických profesí ještě silnější než u zkoumaného vzorku střední třídy.
7 Pojem path–dependent process byl vymezen americkým politologem Davidem Starkem.Tento pojem předpokládá, že existuje určitá kon- tinuita či výběrová afinita mezi komunistickým a postkomunistickým vývojem.
VYBRANÁ BIBLIOGRAFIE
AKOS, Rona–Tas: Social Engineering and Historical Legacies: Privatization and the Business Elite in Hungary and the Czech Republic, manuscript.
ARATO, Andrew: Ideological Problems of the Transition from the State Socialism, Working Paper No. 156.
BELL, Daniel: The Coming of Post–Industrial Society, Cambridge, Harvard University Press, l988.
BOURDIEU, Pierre: Distinction, London, Routledge, l984.
BURBACH, Roger: “Restoration in Czechoslovakia”, In: Monthly Review, April, l99l.
EARLE, John: Voucher Privatization in Eastern Europe, manuscript.
MILLS, C., WRIGHT: The Power Elite, New York, Oxford University Press, l956.
STARK, David: Recombinant Property in East European Capitalism, manuscript WEBER, Max: Economy and Society, Berkeley, University of California Press, l968.
WEIDLINGER, Tom: “After the Velvet Revolution”, In: Uncaptive Minds, Winter 91–92.
YARROW, George: Privatization and Problems, manuscript.
