reality Sociální

PETER

L.

Sociální konstrukce

reality

POJEDNÁNí O SOCIOLOGII VĚDĚNí

CENTRUM PRO STUDIUM DEMOKRACIE A KULTURY

Překladoriginálu dočeskéhojazyka a jeho vydání finan,covala nadace Open Society Fund, Praha a CEU Press Budapešt.

©Peter1.Berger, Thomas Luckmann, 1966 Translation©_JiříSvoboda, 1999

©CDK, 1999 ISBN 80-85959-46-1

PŘEDMLUVA

Kniha, kterouprávědržíte v ruce, byla koncipována jako systema- tické a teoretické pojednání o sociologiivědění.Nebyla tedy psána sezáměrem podat historickýpřehledvývoje této disciplíny nebo ve snaze interpretovat díla různých představitelů toho či onoho

směrusociologické teorie, a dokonce není jejím cílem ani ukázat možnost syntézy odlišnýchpřístupůvybraných osobností aproudů

sociologie. Rovněž jsme tyto stránkynechtěli věnovat polemice.

Kritické připomínky k jiným teoretickým stanoviskům jsme za- hrnuli (do "Poznámek", nikoli do textu) jen jako pomůcku pro

objasněnínašeho výkladu.

Hlavní těžiště našeho pojednání se nachází v II. a III. oddílu

("Společnostjako objektivní realita" a "Společnostjako subjektiv- ní realita"), z nichž první sesoustřeďujenaosvětlenínašeho zá- kladního chápání problému sociologievěděnía druhý na aplikaci tohoto chápání na úrovni subjektivníhovědomía tedy na budová- ní teoretického mostu kproblémům sociální psychologie. Obsah I. oddílu by mohl být charakterizován jako filosofický úvod k hlav- nímu výkladu z hlediska fenomenologické analýzy reality každo- denního života ("Základyvěděnív každodennímživotě"). Čtenář zajímající se pouze o vlastní sociologický výklad by snad mohl být v pokušení tuto kapitolupřeskočit,ale musíme ho upozornit, že v1.oddílu jsou objasněny některézákladní pojmy, jež jsou pak užívány v celé knize.

Přestožehistorie sociologie nestojí v centru našeho zájmu, cíti- li jsme se povinnivysvětlit, proča včemse naše pojetí sociologie věděníodlišuje od dosavadního chápání tohoto oboru._Činímetak v "Úvodu". Na konci knihy jsou uvedenyněkterénašezávěry,jež

naznačují,co považujeme zapřínos současnéhovýzkumu pro socio- logickou teoriiobecněa prourčitéoblasti empirického bádání.

Logikou našeho výkladu se stala určitámíra opakování nevy- hnutelnou. Proto jsouněkteréproblémy zkoumány ve fenomeno- logických závorkách v I. oddílu, ve II. oddílu se k nim vracíme

odkazující na každodenní život jsou mi předkládány už hotové v samotné sociálnízásobě vědění.Vím, že "ženské tlachání" je pro

mějako pro muže irelevantní, že "planésnění"je promě jako pro mužečinuirelevantní, a takpodobně.Sociální zásobavěděníjako celek má konečně rovněž svou vlastní strukturu relevance. Tak je v rámci souboru vědění objektivovaného v americké společnosti

irelevantní studovat pohyby hvězd za účelem předpovědí vývoje na burze, ale je relevantní studovatnechtěná uřeknutílidí k tomu, abychom sedozvěděli něcoo jejich sexuálnímživotě,a tak podob-

ně. Naopak v jinýchspolečnostech můžebýt astrologiipřisuzována

velká míra relevance pro ekonomiku a rozborřeči můžebýt napro- sto irelevantní pro odhalení erotických tajemství a tak dál.

Zde je nezbytnéučinit ještěposlední poznámku o sociální dis- tribucivědění.Svěděnímse setkávám v každodenním životějako svěděním společenskydistribuovaným, tedy jako svěděním, kte- ré je urůzných jedincůarůzných typů jedinců různé. Svévědění

nesdílím s ostatními lidmi stejnouměrouamůžese stát, ženěkteré

oblasti svého věděnínesdílímvůbec s nikým. Svou profesionální odbornost sdílím se svými spolupracovníky, ale nikoliv se svou rodinou a s nikým nemusím sdílet své znalosti o tom, jakpodvádět

v kartách. Pronezasvěceného můžebýt sociální distribucevědění o jistých prvcích každodenní reality velmi složitá, ba dokonce matoucí. Nejenže nevládnu věděním údajně potřebnýmk tomu, abych se vyléčil z nemoci, ale nemusím ani vědět, pod kterého specialistu z takového nepřehledného množstvínejrůznějšíchlé-

kařských oborůspadám. V takovýchpřípadech nepotřebujipouze radu odborníků,ale nejprve se musím poradit s odborníkem na odborníky. Sociální distribuce vědění se tak odvíjí od prosté sku-

tečnosti,že nevím všechno, covědí mí bližní, a naopak, asměřuje

k nepředstavitelně složitým a esoterickým systémům odborných znalostí. Vědět, alespoň v hrubých obrysech, jak je společensky přístupnýsouborvěděnídistribuován, jedůležitou součástí téhož souboru vědění.V každodenním životěvím, alespoň zběžně, co mohupředkým zatajit, na koho se mám obrátit,potřebuji-liinfor- maci o tom, co nevím, a mám obecné povědomío tom, jaké typy

věděnímohu očekávatuurčitých typů jedinců.

r

II. SPOLEČNOST JAKO OBJEKTIVNí REALITA

1. Institucionalizace

a. Organismus a

Člověk ^{zaujímá v} živočišné říši prazvláštní místo.! Na rozdíl od ostatních vyšších savců nemá žádné přirozené prostředí, jež by bylo typické jen proněj jako pro druh,2 žádnéprostředí,kterému by instinktivně vtiskl daný řád. Neexistuje žádný svět lidí v tom smyslu, v jakémhovořímeosvětě psů či světěkoní. Ipřes určitou sumu získaných anashromážděnýchindividuálních dovedností je vztahurčitého psači určitého koně k jeho prostředídaný a tento vztah jespolečnývšem ostatnímpříslušníkůmtoho kterého druhu.

Z tohokromějiného zcelajasněvyplývá, že výskytpsůa koní je ve srovnání sčlověkem mnohem více omezen na určitégeografické podmínky.Specifičnost prostředí těchto zvířatje všakpodmíněna ještě něčímdalším než jen geografickým omezením. Je určována biologicky daným charakterem jejich vztahu kprostředí, a to pře­

sto, že toto prostředíjejich výskytu může někdy být geograficky různorodé.V tomto smyslu žijí všichniživočichové kromě člověka jako druhy i jako jedinci vuzavřených světech,jejichž struktura je předem dána biologickým vybavením těchto druhů.

V porovnání s živočichy je vztahu člověka k jeho prostředí vlastníotevřenostkesvětu.' Člověknejen že seúspěšně rozšířilpo větší částizemského povrchu, ale jeho vztah k okolnímuprostředí je jeho vlastní biologickou přirozeností všude strukturován jen velmi nedokonale. Jistě, biologická přirozenost člověku umož- ňuje vykonávat nejrůznější činnosti. Ale skutečnost, že někde si člověk zachoval svou kočovnou existenci a někde se dal na zemědělství, nemůže být vysvětlována pomocí biologických pro- cesů. To samozřejmě neznamená, že vztah člověka k jeho pro- středí biologicky dané hranice postrádá. Smyslové a pohybové vybavení lidského druhu jeho možnosti zcela zřetelněomezuje.

Zvláštnost biologicképřirozenosti člověkatkví spíše v její instink- tuální složce.

lnstinktuální vybaveníčlověka můžeme ve srovnání s ostatní- mi vyššími savci charakterizovat jako nevyvinuté. Samozřejměže

člověkmá také pudy. Ale tyto pudy nejsou tak úzce specializovány a cíleně řízeny. To znamená, že lidský organismus je schopen

uplatňovatsvé biologicky dané vybavení přivykonávání širokého a navíc různorodého a neustále proměnlivéhookruhu činností.

Tato zvláštnost lidského organismu má své kořeny v jeho onto- genetickém vývoji.⁴ Podíváme-li se na tento problém z pohledu vývoje organismu, můžeme skutečně říci, že zárodečné období lidského organismu zabíráještěasi celý rok po narození.⁵Důležitá

stadia vývoje organismu, která jsou uzvířatzavršena vtělematky, se vpřípadě dítěte odehrávají až poté, co opustí dělohu.Tou do- bou už však dítěnejen že je uvnitř vnějšího světa, ale vytváří si kněmu nejrůznějším způsobemcelouřadusložitýchvztahů.

Lidský organismus se tak stáleještěbiologicky vyvíjí vdobě,kdy už má ke svémuprostředí určitývztah. Jinými slovy, proces stávání se_člověkemse odehrává ve vzájemném vztahu sprostředím.Tento výrok nabude nadůležitosti, uvědomíme-lisi, že toto_prostředí je jak

přírodní, tak lidské. Tedy že vyvíjející sečlověk sivytváří vztahy nejen kurčitému přírodnímu prostředí,ale též ke zcela zvláštnímu kulturnímu a sociálnímu řádu, jenž je mu zprostředkovávánpro

nějvýznamnými druhými,_kteřího mají na starosti.⁶Nejde jen o to, že přežitílidského novorozeněteje závislé na určitýchsociálních podmínkách, ale také o to, že_směrvývoje jeho organismu je sociál-

ně předurčen.Od okamžiku narození je vývoj lidského organismu a _rovněž vývoj větší části jeho biologické podstaty jako takové podroben neustálému společenskydeterminovanému vlivu.

Je zcela zřejmé, že spektrum možných a rozdílných směrů

vývoje člověka je omezeno fyzicky. Přesto však v tomto dvojím vzájemném vztahu k prostředí vykazuje lidský organismus při

svých reakcích na tlaky, jež na něj z tohoto prostředí doléhají, nesmírnou tvárnost. To je nejlépevidět,pozorujeme-li přizpůso­

bivost biologické přirozenosti člověka nejrůznějšímsodo-kultur- nímvlivům. Etnologovévědí, že je tolik způsobů, jak se stát člo­

věkem a být člověkem,kolik existuje lidských kultur. Lidství je

socio-kulturně proměnlivé. Jinými slovy, neexistuje žádná lidská

přirozenostve smyslu biologicky daného základu,určujícího růz-

norodost socio-kulturních formací. Existuje pouze lidská přiro­

zenost ve smyslu antropologických konstant _(napříkladinstink- tuální vybavení člověka je tvárné a otevřené vůči světu), které umožňují existenci lidských socio-kulturních formací a vymezují jejich charakter. Ale vlastní podoba, do níž je lidství tvarováno, je určena právě těmito socio-kulturními formacemi a souvisí s bez- počtem jejich typů. Přestože je možno _říci, že _člověk má _přiro­

zenost,_ještěvíce platí výrok, že_člověkbuduje svoupřirozenost, či jednoduše, že člověk vytvářísám sebe.?

Tvárnost lidského organismu a jeho sklon podléhat společen­

sky danýmvlivůmse dá nejlépe ukázat na etnologickém materiálu zabývajícím se sexualitou.⁸ Člověk je vybaven sexuálními pudy srovnatelnými se sexuálními pudy ostatních vyššíchsavců,ale pro lidskou sexualitu je typický vysoký stupeň přizpůsobivosti.Kro- mě toho, že je lidská sexualita relativně nezávislá na časových rytmech, je_proměnlivájak pokud jde o objekty, na_{něž může}být zaměřena, tak pokud jde ozpůsobyjejíhovyjádření.Etnologický materiál dokazuje, že v záležitostech týkajících se sexuality je člověk schopen téměř čehokoliv. Člověk může vybičovatsvou se- xuální fantazii khorečnésmyslnosti, ale jenepravděpodobné,že by se mezi jeho představamiobjevila _nějaká, která by neodpovídala tomu, co je v_některé jiné_kultuřepovažováno za zavedenou nor- mu nebo alespoňjev, který by nevyvolal pohoršení. Pokud se má termín "normálnost" vztahovat na to, co tvoříantropologický zá- klad, nebo na to, co jekulturněuniverzální, pak ani tento výraz, ani jeho opak nemohou být smysluplně použity k označování nejrůznějších forem lidské sexuality. Zároveň pochopitelněplatí, že v každékultuřeje lidská sexualitausměrňovánaaněkdypodlé- hápřísnýmnormám. Každá kultura má své typické sexuální uspo- řádání, své vlastní dané vzory sexuálního chování a své vlastní

"antropologické" chápání oblasti sexuality. Empirická relativnost těchto uspořádání, jejich nesmírná různorodosta rozkošnická vynalézavost naznačují, že jsou výsledkem spíše lidských socio- -kulturních formací než biologicky dané lidské přirozenosti.9

Období,během něhožlidský organismus dokončuje svůjvývoj ve vzájemném vztahu se svým prostředím,je také obdobím, kdy seutváří osobnostčlověka.Totoutváření osobnosti tedy musí být chápáno také jak v souvislosti spokračujícímvývojem organismu, tak v souvislosti se sociálními procesy, v nichž jepřírodnía lidské

prostředívyvíjejícímu se jedincizprostředkováváno ~ro nějvýznam- nými druhými.^lOGenetické předpoklady osobno~tl^JS.ou PO:~~PI­

telně dány už _při narození. Ale osobnost, tak, Jak Je prozlvana pozdějijakosubjektivně aobjektivně vnímaná identita, není pře­

dem dána. Stejné sociální procesy, kteréovlivňujízavršení vývoje organismu, utvářejíi osobnost v jejíurčité,na danékultuřezávislé podobě. Charakter osobnosti jako sociálního produktu není ome- zen jen naurčitoukonfiguraci, s níž se jedinecztotožňujejako se sebou samým(napříkladje "mužem" tímurčitým způsobem, kte- rým je tato identita definována a utvářena v dané kultuře), ale zahrnuje v sobě i všestranné psychologické vybavení, jež slouží jakopřídavek k tomuto danému uspořádání (například"mužské"

emoce, postoje, dokonce itělesnéreakce). Samosebou se rozumí, že organismus a zejména osobnost nemohou být správněpocho- peny mimo daný sociální kontext, vněmž se formovaly.

Běžný vývoj lidského organismu a lidské osobnosti ve spole- čenskydaném _prostředíje_ovlivňován i existencí zvláštního vzta- hu, jenž se učlověka vytvářímezi organismem a osobností. Tento vztah označujemejako excentricita.II Na straně jedné člověkje tělo,což se dářícii o všech ostatních vyššíchživočiších.Nastraně druhéčlověkmátělo.To znamená, žečlověkvnímá sám sebe jako entitu, která není totožná stělem,ale která má naopaktělok tomu, aby ho používala. Jinými slovy, lidské prožívání sebe sama neustá- le balancuje na hranici mezi tím, že jsemtělo,a tím, že mám tělo, a tato rovnováha musí být _opětovně a stále znovu obnovována.

Tato excentricita typická pro to, jakčlověkvnímá své vlastnítělo, s sebou nese jistédůsledkypro analýzu lidskéčinnostijako chování v materiálním_prostředía jako externalizace subjektivních význa- mů. Aby byl jakýkoliv lidský jev pochopensprávně,bude nezbyt- né vzít v úvahu oba aspekty, a to z důvodů, jež vycházejí přede­

vším ze základních antropologických _faktů.

Zpředchozího^{výkladu by} mělo ^být zřejmé,^{že výrok} "člověk vytvářísám sebe"rozhodně nenaznačuje,že by se nám snad jed- nalo o nějakou prométheovskou představu osamělého ^jedinceY Sebeutváření člověkaje vždynutně společenskouzáležitostí. Lidé totiž společně vytvářejí ^lidské prostředí se všemi jeho sociálně­

-kulturními a psychologickými formacemi. Žádná ztěchtoforma- cínemůže být chápána jako produkt biologicképřirozenosti člo­

věka,o níž jsme se již zmínili, že jenurčitým způsobemstanovuje

vnějšíhranice lidské tvořivé činnosti. Stejnětak jako je nemožné, aby sečlověkjako člověkvyvíjel v izolaci, jerovněž nemyslitelné, abyčlověk v izolaci vytvořillidské prostředí. Osamělýjedinec je bytostí na úrovni zvířete (tuto zvířecí úroveňmá člověk pochopi-

telně společnous ostatními_zvířaty).Jakmile však_začnemepozo- rovat jevy, jež jsouvýhradnělidské, vstupujeme do oblasti společ­

nosti. Lidství, jež je vlastní pouze člověku,a jeho společenskost

jsou neoddělitelně provázány. Homo sapiens, člověk moudrý, je vždy a stejnou měrouhomo socius, člověk společenský.^II

Lidský organismus postrádá nezbytné biologické prostředky

k_zajištěnístability lidského chování. Kdyby lidská existence byla nucena spoléhat se pouze na své vlastní fyzické vybavení, byla by to existence dosti chaotická. Takový chaos však empiricky neexis- tuje, _byť si o něm můžeme udělat jistou teoretickou _představu.

Empiricky se totiž lidská existence odvíjí jen v prostředí řádu,

stability aurčitého směřování. Vyvstává tedy otázka, v_čem tkví základy této empiricky existující stability lidskéhořádu. Odpověď

na tuto otázkumůžemít dvojí rovinu. První by mohlazdůrazňovat

zcelazřejmou skutečnost,že daný sociálnířádje prvotní a vněm

se pak odehrává jistý vývoj organismu jedince. To znamená, že

otevřenost vůči světu,jež je vlastní lidskému biologickému uspo-

řádání,je vždy nahrazena sociálnímřádem.Mohli bychomříci,že biologicky danáotevřenostkesvětuje, a musí být, vždy sociálním

řádem přeměněnave svět dourčité míry uzavřený. Přestožetato

uzavřenostse nikdynemůžerovnatuzavřenosti zvířecíexistence,

byťi jen proto, že tuto uzavřenost lidského světa vytvořili lidé, a má tedy"umělý"charakter, jenicméněpovětšinu času schopna velkou měrou lidské chování usměrňovata stabilizovat. Pakmů­

žeme _přistoupit k další _rovině této otázky. _Můžeme se ptát, jak vzniká samotný sociálnířád.

Nejčastější odpovědína tuto otázku je, že sociální_řádje výtvo- rem člověka, či přesněji řečeno, je člověkem neustále vytvářen.

Člověk vytvářísociální_{řád při}své neustálé externalizaci. Sociální

řádnení dán biologicky a jeho empirické projevy nejsou odvozeny od nějakých biologických daností. Nemusíme snad ani dodávat, že sociálnířádneníurčenanipřírodním prostředím,vněmž člo­

věkžije, i když určitými rysy tohoto prostředí mohou být některé

prvky sociálníhořádu ovlivněny (napříkladjeho ekonomické a tech- nické zázemí). Sociálnířád nepatřído "neživépřírody"a_nemůže

být odvozen z "přírodních zákonů"^.14Sociální řád existujepouze jako produkt lidské_činnosti.Kdybychom muchtěli přisoudit něja­

ký jiný ontologický status, naprosto bychom tím znemožnili po- chopení jeho empirických projevů. Vpřípadě sociálního řádu se jak z hlediska jeho vývoje (sociálnířádje výsledkem minulé lidské

činnosti),tak z hlediska jeho existence v každém okamžiku (so- ciální řád existuje pouze a tehdy, když lidská činnost pokračuje

v jeho _{vytváření)} jedná o výtvor _člověka.

I když společenskévýtvory lidské externalizace mají na rozdíl od organismu aprostředí, kteříjeutvářejí, charaktersui generis,je

důležité podtrhnout skutečnost,že externalizace jako taková je antropologickou nutnostíY Člověk nemůže existovat v _nečinné uzavřenostido svého nitra.Člověkse musí neustále externalizovat včinnosti. Tato antropologická nutnost másvůj původv lidském biologickém vybavenL^I6 Vzhledem k vnitřní nestabilitě lidského organismu je pro člověka nezbytné, aby si kolem sebe vytvořil

stabilní _prostředí, v_němž se bude pohybovat. _Člověksám musí své pudy_tříbitausměrňovat. Tyto biologické danosti představují

nezbytné předpokladypro _vytvořenísociálního _řádu. Jinými slo- vy,přestože žádný existující sociálnířád nemůžebýt odvozen od biologických daností, nutnost existence sociálníhořádujako tako- vého vyplývá z biologického vybavení člověka.

Abychom pochopili jinépříčinyvzniku, udržování apředávání

sociálního _řádu, než jsou _příčinyvyplývající z biologických da- ností, musíme se pustit do analýzy, která vyústí v teorii institu- cionalizace.

b. Vznik institucionalizace

Veškerá lidská činnostpodléhá habitualizaci. Jakákolivčastoopa- kovaná činnostse ustálí ve vzorec, který pak můžebýt bez větší

námahy napodobován a který je pak svým vykonavatelem chápán jako tento vzorec. Habitualizace dále znamená, že daná činnost můžebýtopětvykonávána v budoucnosti týmžzpůsobemaopět

bez _většího úsilL To platí o nespolečenské stejně jako o spole-

čenské činnosti. Dokonce i činnost osamělého obyvatele _příslo­

večnéhopustého ostrova prochází procesem habitualizace. Když se ráno probudí, znovupokračujeve snaze vyrobit si kánoi ze zápa- lek a_opětsi_můžepro sebe mumlat "A_{teď udělám}toto", jak_začíná

s prvním krokem z posloupnosti, řekněme,desetikroků celkové- ho pracovního postupu. Jinými slovy, dokonce iosamělý člověkse nachází ve společnosti alespoň svých pracovních postupů.

Habitualizovanéčinnostisipochopitelně zachovávají pro jedin- cesvůj význam i tehdy, když se významy těchto činnostístanou jako rutina _součástíjeho obecné zásoby _vědění,kterou považuje za danou a která je mu k dispozicipřijeho budoucích aktivitáchY Habitualizace s sebou nese důležitoupsychologickou výhodu, to- tiž zúžení možností volby. Teoreticky sice můžeexistovat stovka

způsobů, jak se vypořádat s úkolem vyrobit kánoi ze zápalek, avšak habitualizace tyto možnosti omezí jen na jednu. To osvobo- zuje jedince od břemene"všech ostatních možností" a poskytuje mu psychologickou úlevu, jež pramení zusměrnění původně ne-

usměrněného instinktuálního vybavení _člověka. Habitualizace má za následek _usměrněníatříbení činnosti, což jinak v biologickém vybavení člověkachybL Tím se uvolní nahromaděné napětí,které je důsledkem neusměrněných instinktů.¹⁸ Zvyk vytváří stabilní zázemí, vněmž můželidskáčinnost většinu časuprobíhat s mini- málním rozhodováním, a tak _uvolňujeenergii pro rozhodování, kterémůže být zaurčitýchokolností velmipotřebné.Jinakřečeno,

zázemí habitualizované činnosti otevírá prostor pro přemýšlení

a pro zlepšovánL¹9

Pokud jde o význam, který_člověk své činnosti přisuzuje, pak proces habitualizacezajišťuje,že každá situace nemusí být defi- nována znovu, krok za krokem.²⁰ Nejrůznějšísituace mohou být zahrnuty do_předemdaných definic._Činnost,kterou je_třebav_těch­

to situacích vykonat, tak_můžebýt předvídána.Dokonce i pokud existují možnosti volby jednání, je stanovena míra jejich vhod- nosti pro danou situaci.

Tyto procesy habitualizace předcházejíkaždé institucionalizaci a dochází k nim i vpřípaděnašeho hypotetickéhoosaměléhojedince odtrženého od jakékoliv sociální interakce.Skutečnost,že iosamě­

lý jedinec, oněmž předpokládáme,že se u_nějuž_vytvořilaosobnost (jak bychom muselipředpokládat napříkladv_případěnašeho sta- vitele kánoí ze zápalek), habitualizuje svoučinnostnazákladěsvé životní zkušenosti se světem sociálních institucí, která předchá­

zela jeho samotě,nás teďnemusí zajímat. Empiricky se mnohem

důležitější součástprocesu habitualizace kryje s institucionalizací tohoto zvyku. A dostáváme se k otázce, jak vznikají instituce.

K institucionalizaci dochází vždy_při vzájemné typizaci habitua- lizovanýchčinností určitým typem vykonavatelů těchto činností.

Jinak_řečeno,každá taková typizace je institucí.²¹ Musíme_zdůraz­

nit, že je velmi důležitá vzájemnost typizací institucí atypičnost nejen činností,ale ivykonavatelů činností v institucích. Typizace habitualizovaných činností, které jsou základem institucí, jsou vždy typizace sdílené. Jsoudostupnévšem_členůmdané_společen­

ské skupiny a instituce samotná typizuje jednotlivé vykonavatele

činnostía_rovněži jednotlivé_činnosti. Instituce stanovuje, že _čin­

nost typu X bude vykonávána aktéry typu X. _Například instituce práva stanovuje, že popravy budou vykonávány určitým způso­

bem, za _určitýchokolností a že jejich vykonavateli budou jedinci patřící k určitému typu lidí (například kati, či členové nečisté kasty, nebo panny do určitého věku, nebo lidéurčení věštbou).

Instituce se dále vyznačují dvěmavlastnostmi. Mají své _dějiny ařídílidské chování. Vzájemné typizace činnostísevytvářejí vprů­

běhu sdílených _dějin. Nemohou vzniknout najednou a z _ničeho.

Instituce mají vždy svou historii, které jsou výsledkem. Není mož- né instituci správně porozumětbez pochopení historického pro- cesu, který vedl k jejímu vzniku. Už ze samotného faktu existence institucí vyplývá, že instituce řídílidské chování tím, že předem stanovují vzorce chování, které lidskému jednánípředurčujíjeden směrze všech teoreticky možných směrů.Je důležité zdůraznit, že tento _řídicí charakter je vlastní institucionalizaci jako takové apředchází čijeoddělenod jakéhokoliv mechanismutrestůzavede- ných kpodpoře určitéinstituce. Tyto mechanismy (jejichž souhrn tvoříto, co se obvykle nazývá systém sociální kontroly) pochopi- telně existují v mnoha institucích a v každém shluku institucí, kterémuříkáme společnost.Jejich kontrolnínáplňje však až druho- řadého či doplňkovéhocharakteru. Jak uvidímepozději,primární sociální kontrola je zajišťována už samotnou existencí instituce jako takové. _Říci, že_určitýdruh lidské_činnostibyl institucionali- zován, je totéž jako_říci,že tento druh_činnostibyl_podřízensociál- ní kontrole._Doplňkovékontrolní mechanismy jsou nezbytné pouze tehdy, když procesy institucionalizace_neproběhlyzcela_úspěšně.

Zákon _{může třeba} stanovit, že každý, kdo poruší tabu incestu, bude popraven. Nutnost zavedení tohoto_nařízenívyplývá z faktu, že došlo kněkolika případům, kdy jedinci toto tabu porušili. Je nepravděpodobné,že bude nezbytné neustále popravovat (pokud

ovšem instituce vymezená incestním tabu sama neprochází roz- padem, což je zvláštní_případ,kterým se tu nemusíme zaobírat).

Proto nemá smysl hovořito tom, že lidská sexualita je sociálně

kontrolována popravami jistýchjedinců. Lidská sexualita je spíše kontrolována svou institucionalizací vprůběhu určitého historic- kého vývoje. Mohli bychomještě dodat, že tabu incestu není nic jiného než rub nahromaděnýchtypizací, které na prvním místě

definují, jaké sexuální chování je incestní a jaké ne.

Zkušenosti ukazují, že instituce obvykle vznikají ve společen­

stvích sdružujících velký počet lidí. Z teoretického hlediska je však nutno zdůraznit, že institucionalizační procesy vzájemné typizace začnou působiti vpřípadě, kdy do vzájemné interakce vstupují jedinci, kteříse nikdypředtím neviděli.Institucionalizace sezačínáprojevovat v každé sociální situaci, která probíhá včase.

Představmesi, že se setkajídvěosoby z naprosto odlišných spole-

čenských světů. Označením"osoby"předpokládáme,že se u obou užvytvořilaosobnost, kčemuž mohlo dojítsamozřejmě jen vdů­

sledku sociálního procesu. Prozatím tedyvyloučíme případAdama a Evyčidvou "divošských"dětí,jež se setkají namýtiněvpravěké

džungli. Ale předpokládejme, že tito dva jedinci se dostavili na místoschůzkyzespolečenských světů, které se historicky vyvíjely

oddělenějeden od druhého, a že k jejich interakci proto dochází v situaci, která pro ani jednoho zúčastníků ještěnebyla definová- na.Můžemesitřeba představitPátka, který sepřipojujeke staviteli kánoí ze zápalek na pustém ostrově, přičemž první je Papuánec a druhý Američan.V tomto případěje však pravděpodobné, že

Američan četlnebo alespoňslyšelo příběhuRobinsona Crusoea,

čímžje přinejmenšímpro něj charakter této situace do jisté míry dán_předem.Nazývejme tedy naše_dvěosoby jednodušeAa B.

PřiinterakciA s B se velmi rychlezačnou vytvářettypizace.A se dívá, co_děláB, a_přisuzujejeho chování_určitémotivy, a když vidí, že B svou činnostopakuje, dojde k závěru, že jde o určitý typ motivu, jenž se vyskytujeopakovaně.Jak B ve svém konání pokra- čuje,je A brzy schopen si pro sebe říkat:"Aha, teď udělá toto."

Zároveň semůžeA domnívat, že B týmž způsobemvnímá i jeho a postupuje ve svých úvahách_stejnějakoA.Hned od_počátkuoba

přistupujína tuto vzájemnost typizace. Běhemjejich interakce se budou tyto typizace projevovat_určitýmivzorci v jejich chování. To znamená, žeAa Bzačnou tváří v_tvář jeden druhému hrát_určité

role. K tomu dojde i tehdy, když každý z nich bude pokračovat

v činnostech, které jsou odlišné od činností vykonávaných jeho

protějškem.Možnost převzetírole, kterou hraje ten druhý, se na- skytne vpřípadě stejných činností, jež jsou vykonávány oběma.

Toznačí, že A sivnitřně osvojí ty úlohy, které Bopakovaněhraje, a tyto úlohypřijmejako model pro své vlastní hraní rolí. Například

úloha Bpři přípravě jídla není osobou A pouze typizována jako taková, ale stává se iurčujícímprvkem toho, jak A vykonává svou vlastní úlohu při přípravějídla. Tak se vytvoří soubor vzájemně

typizovanýchčinností,které se pro každého z nich v jeho roli staly zvykem a z nichžněkterémohou být vykonáványsamostatněa jiné

společně.^llI když tato vzájemná typizaceještěnení institucionalizací (protože se týká pouze dvoujedincůa není tu možnovytvořittypo- logii vykonavatelů určitých činností), je zcelazřejmé, že základní prvky institucionalizace už jsou v tomto procesu _přítomny.

V této chvíli semůžeme ptát, jaké výhody z tohoto vývoje pro oba jedince vyplývají. Nejdůležitějšívýhodou je, že každý z nich je schopen předvídat činnosttoho druhého. Spolu s tím se stane

předvídatelnoui jejich interakce. Zvěty "Teď udělátoto" se stane

"Teď udělámetoto". To oba jedince zbaví nezanedbatelnéhonapě­

tí. Ušetří si takčasi námahu nejen při vykonávánínejrůznějších vnějších úkolů,na nichž mohou pracovatspolečně či samostatně,

ale oba siušetří iznačné psychické soustředění.Jejich společný

život je teď definován neustále se rozšiřujícím souborem rutin- ních činností, jež oba považují za samozřejmé.Mnoho činností

tak mohou vykonávat s minimálním soustředěním.Žádná z jejich

činnostíuž nevyvolává u druhého úžas a nepředstavuje pro něj případnouhrozbu. Místo toho na sebevětší částjejich aktivit bere jednoduchou podobu toho, co se pak pro oba stane každodenním životem. To znamená, že tito dva jedinci sivytvářejísvé zázemí (ve smyslu, v jakém jsme oněm hovořili dříve),které poslouží jak ke stabilizaci _činnostíkaždého z nich, tak ke stabilizaci jejich inter- akce. Vytváření tohoto zázemí každodenních povinností jim ve svém důsledku umožňuje dělbupráce a otevírá prostor pro nové nápady, jejichž promýšlení vyžaduje zvýšenou pozornost. Dělba

práce a nové nápady povedou k habitualizacím, což dále rozšíří

zázemí společné oběma jedincům.Jinými slovy, nastane proces budování společenského světa,jenž v_sobě ponese i zárodky roz- víjejícího se institucionálníhořádu.

Obecněmá každá _činnostvykonaná jednou_čivícekrát tenden- ci k habitllalizaci, stejnějako veškerá činnost podněcuje člověka, který ji pozoruje, kvytváření určitýchtypizací. Aby však k_právě popsanému druhu vzájemné typizace mohlo dojít, musí existovat trvalá sociální situace, v níž se habitualizované _činnosti dvou a vícejedinců prolínají. A které činnostijsou obvyklepředmětem této vzájemné typizace?

Obecná _odpovědzní, že jsou to ty_činnosti, jež jsou relevantní pro A i B v jejich společné situaci. Oblasti, jež budou pro oba relevantní stejnou měrou,mohou býtsamozřejměv každé situaci jiné. Někdy to bude snaha zjistit co nejvíce opředchozím životě toho druhého, jindy jsou to oblasti, jež jsou výsledkem přírod­

ních, předspolečenských podmínek dané situace. V každém _pří­

padě však bude nutno habitualizovat proces komunikace mezi Aa B. Dalšímpředmětemtypizace činnostía jejich habitualizace budoupravděpodobněpráce, sexualita a vymezení území. V_těch­

to tak rozdílných oblastech je situace Aa Bpředobrazem institu- cionalizace, k níž dochází vpočetnějších společenstvích.

Posuňme nyní naši modelovou situaci oněco dále apředstav­

me si, žeAa B majíděti.Zatěchtookolností se situacekvalitativně proměňuje. Přítomnost třetístranyměnícharakter probíhající so- ciální interakce meziAa B, která pak bude dálepřetvářena přibý­

váním dalších _jedinců.^2l _Svět institucí, který v _původní situaci Aa B existoval v_{zárodečném}stavu, je nyní_předávándalším lidem.

Při tomto _{předávání} se proces institucionalizace završuje. Habi- tualizace a typizace, jež se odehrávaly vprůběhu společného ži- vota A a B, tedy formace, které _měly až doposud stále povahu pojmů účelově vytvořených dvěmajedinci, se nyní stávají histo- rickými institucemi. Spolu s přijetím historičnosti získávají tyto formace ještě další zásadní vlastnost, či přesněji řečenozdoko- nalují vlastnost, jež tu existovala hned od okamžiku, kdy jedinci A a B proces vzájemné typizace svého chování _započali: touto vlastností je objektivnost. To znamená, že instituce, jež byly_právě utvořeny (například instituce otcovství, jak ji vnímají _děti), jsou chápány jako existující zcela nezávisle na jedincích, _kteří "sho- dou okolností" tyto instituce pro danou chvíli ztělesňují. Jinými slovy, instituce jsou nyní pojímány tak, jako by _mělysvou vlastní realitu, realitu, která na jedince_působíjako _vnějšía donucovací sku_tečnost.24

Po dobu, kdy jsou zárodky institucí vytvářeny a udržovány pouze v rámci interakceA a B, je jejich objektivita nestálá, snadno změnitelná, téměřhravá, přestožeuž v tomto stadiu je institucím vlastní _určitá míra objektivity díky pouhé skutečnosti,že _vůbec vznikly. Když to řekneme poněkud jinak, rutinní zázemí činností jedince A i jedince B zůstává otevřeno záměrným zásahům ze stranyA a B.Přestože tyto rutinní_činnostimají hned od okamžiku svého ustanovení tendenci stát se trvalými, oba jedinci jsou si neustále _vědomi možnosti je _{změnit, či} je dokonce zrušit. Za vytvoření tohoto_světajsou_zodpovědnijen jedinci A a B. A a B mají neustále schopnost ho _změnit nebo zrušit. A co víc, vzhledem k tomu, že oni sami tento svět utvářeli během částisvého života, kterou sdíleli spolu a kterou si pamatují, zdá se jim tento světbýt zcelapřehledný. Světu,který samistvořili, plně rozumějí.To vše je změněnoprocesem_{předávání}tohoto_světanové generaci. Objekti- vita _světa institucí se "přitvrďuje" a "zahušťuje", a to nejen pro děti,ale (vdůsledku zrcadlového odrazu) i pro jejichrodiče. Věta

"Ateď uděláme toto" se_změnív "To se tak_dělá".Takto nazíraný světse vevědomí přemění v pevnou strukturu, stane se reálným mnohempřesvědčivějším způsobema už_nemůžebýt tak snadno měněn.Pro_dětise zejména v_{počáteční}fázi jejich socializace tento světstanejediným možným_světem.Pro_rodičeztratí svou hravost a stane se "vážným". Pro _děti není svět předávaný rodiči plně průhledný.Protože se nepodílely na jeho vytváření, představuje pro _nědanou realitu, která je, jako příroda, alespoňna _některých místech neproniknutelná.

Až teď je vůbec možno hovořito sociálním světěve smyslu všezahrnující a dané reality, _předníž jedinec stojí _obdobně jako předrealitou světa přírody. Sociální formace mohou být nové ge- neraci _předáványjen a pouzejako objektivní _svět.Vpočátečních fázích socializace není dítěschopno rozlišovat mezi objektivitou přírodních jevůa mezi objektivitou sociálních formacUs Vezmě­

me si třeba nejdůležitější prvek socializace - jazyk. Dítě chápe jazyk jako jev vlastní _věcemanemůže porozumět jeho_konvenč­

nosti._Věcjetaková, jak se jí_říká, a_nemůžese jí_říkatnijak jinak.

Všechny instituce se jeví podobným _způsobem,tedy jako dané, nezměnitelnéa zcela samozřejmé. Objektivitu tohoto _světa by v důsledku probíhající socializace svých dětí vnímali mnohem ostřejidokonce irodiče, kteřív našem empirickynepravděpodob-

némpříkladu vytvořili světinstitucí na zelené louce, protože ob- jektivita prožívanádětmibyzpětněovlivnila jejich vlastní prožívá- ní tohoto světa. Empiricky má pochopitelnětento svět institucí,

předávaný většinou rodiči, už charakter historické a objektivní reality. Proces předávání jednoduše posiluje rodičovské vědomí

reality,byťi jen z toho důvodu, řečenobez obalu, že kdyžčlověk říká"Tak se to dělá", tak tomu také až příliš častosámvěří.²⁶

Světinstitucí je tedy prožíván jako objektivní realita. Má svou historii, která předcházínarození jedince a kterou si jedinec ne-

může pamatovat.Světinstitucí tu byldříve,než se narodil, a bude tu, ažzemře.Tato historie se mu,podobnějako tradice existujících institucí, jeví jako objektivní. Jedinec považujesvůjživot za epizo- du v_běhuobjektivních dějin společnosti.Instituce jako historické a objektivní skutečnosti se jedinci jeví coby nepopiratelný fakt.

Instituce jsou tady, tvoří ve vztahu k jedinci vnější skutečnost

a jsou trvalé, ať už se mu to líbí, nebo ne. Nemůžesi přát, aby zmizely. Odolávají jeho snaze_změnitje nebo se jim vyhnout. Mají nad ním donucovací moc, a to jak samy o sobě, prostě proto, že existují, tak skrze kontrolní mechanismy, které jsou obvykle k nej-

důležitějšímz nich_připojeny.Objektivní realita institucí není osla- bena ani tehdy, když jedinec nerozumí jejichúčelu či způsobu,

jakým fungují. Rozsáhlé oblasti sociálního _světapro _něj mohou být nepochopitelné a jejich neproniknutelnost naněj může půso­

bit ažtíživě, ale přestotyto oblastizůstávajíreálné. Protože insti- tuce existují jakosoučást vnějšíreality, jedinec jenemůžepocho- pit tím, že bude uvažovat sám o sobě. Musí "vyjít ven", aby se o nichněco dozvěděl, stejnějako seučíopřírodě.To platí dokonce i tehdy, když je sociálnísvětjako realita vytvořená člověkempo-

tenciálně pochopitelnýzpůsobem,který není použitelný pro po- chopenísvěta přírody,27

Je_důležitémít na_paměti,že objektivita_světainstitucí, jakkoli

přesvědčivěse tentosvět můžejedinci jevit, je objektivitou, kterou

vytvořila vymyslelčlověk. Proces, při němžexternalizované pro- dukty lidskéčinnostinabývají objektivní povahu, se nazývá objek- tivace.^2B Svět institucí je objektivovanou lidskou činností, stejně

jako jednotlivé instituce. Jinými slovy, přes objektivitu, kterou

člověk sociálnímu světu ve své zkušenosti přisuzuje,se ontolo- gický status _světainstitucí neliší od ontologického statusu lidské

činnosti, kterou byl vytvořen. Paradoxem, že člověk je schopen

vytvořit světa pak ho prožívat jako něcojiného než lidský výtvor, se budeme zabývat _později. Nyní musíme _zdůraznit, že vztah mezičlověkem-tvůrcema sociálním světem-jehovýtvorem je azů­

stává vztahem dialektickým. To znamená, žečlověk (samozřejmě nikoli jako izolovaný jedinec, ale jakopříslušník početného spole- čenství) a jeho sociální svět vstupují do vzájemné interakce. vý- tvor zpětně ovlivňuje svého _tvůrce. Externalizace a objektivace jsou jen určitými složkami probíhajícího dialektického procesu.

Třetí složkou tohoto procesu, kterou je internalizace (při níž je objektivovaný sociálnísvět zpětněpromítán do_vědomív_průběhu socializace), se budeme_podrobnězabývat _později.Už nyní však můžeme rozpoznat základní vazby mezi těmito třemi dialektic- kými složkami sociální reality. Každá z těchto vazeb je odrazem základních vlastností sociálníhosvěta. Společnostje výtvorem_člově­

ka. _Společnostje objektivní realitou._Člověkje výtvoremspolečnosti.

Už nyní je zřejmé, že analýza sociálního světa, která některou z _těchto složek opomíjí, je zkreslená.²⁹ Můžeme ještě dodat, že tato základní sociální dialektika se projeví ve své úplnosti pouze při předávánísociálního_světanové generaci (tedy_přiinternalizaci, k níž dochází v_průběhusocializace). Proto _ještějednou zopakuj- me, žečlověk může hovořit o sociálním_světěpouze s_příchodem nové generace.

Světinstitucí se_zároveňdožaduje své legitimizace, tedy_způsobu, jakým_můžebýt"vysvětlen"aospravedlněn. To není proto, že by se snad jevil_méněreálný. Jak jsme už objasnili, realita sociálního světa nabývá na přesvědčivostiv _průběhu jeho _{předávání.} Tato realita je však realitou historickou, s níž se nová generace setkává spíše jako s tradicí než jako s _něčím, co si pamatuje z vlastní zkušenosti. V našem modelovém_příkladumohou Aa B,_původní stvořitelé sociálního _světa, kdykoliv rekonstruovat podmínky, za nichž byl jejichsvět,a kterákoliv jehočást,budován. To znamená, že se mohou významu institucí dobratprostřednictvímsvé schop- nosti vzpomínat. _Dětiosob A a B jsou v naprosto odlišné situaci.

Své znalosti o historii institucí získaly "z doslechu". _Původnívý- znam institucí jim nenípřístupný prostřednictvímpaměti.Proto je nezbytné jim tento významvysvětlovatpomocínejrůznějšíchlegi- timizačních formulí. Tyto formule musejí být ucelené a pochopi- telné ve smyslu institucionálního_řádu,pokud mají být pro novou generaci přesvědčivé. Tentýž příběh, obrazně řečeno, pak musí

být_vyprávěn všem_dětem.Z toho vyplývá, žerozrůstajícíse insti- tucionální řádsivytváří odpovídajícízastřešenílegitimizací, které

zajišťujíjeho výklad kognitivní i normativní. Tyto legitimizace se nová generace učí vprůběhu téhož procesu, vněmž procházejí socializací do institucionálního řádu. I touto problematikou se budeme později zabývat podrobněji.

Rozvoj příslušných mechanismů sociální kontroly je nezbytný i vdůsledku toho, jak se instituce stávají historickými a objektiv- ními. Pravděpodobnost vybočení z institucionálně "naprogramo- vaných" postupů činnostíse zvyšuje v okamžiku, kdy se instituce staly realitou a ztratily svůj původnívýznam, který měly v kon- krétních sociálních procesech, v jejichž_průběhuvznikaly. _Řečeno jednodušeji, je mnohempravděpodobnější,že jedinec vybočíz na- programovaného chování, které bylo vytyčeno někýmjiným, než z naprogramovaného chování, které sám pomáhal zavést. Nová generacepředstavujeproblémpřizpůsobeníse a její socializace do institucionálního řáduvyžaduje, aby byly zavedeny sankce. Insti- tuce si musejí udržet, a udržují si, autoritu nad jedincem bez ohledu na subjektivní významy, které jedinec té či oné situaci

připisuje. Původnívýznam institucionálních definic situací musí být neustále zachováván navzdory pokusůmjedince ovytvoření

definic nových. Dětise musejí "učit, jak se mají chovat", a když to umějí, musejí "být drženy vpatřičných mezích". To se pocho- pitelně vztahuje i na dospělé. Čím větší oblast _činnosti je insti- tucionalizována, tím je chování lidípředvídatelnější,a tedy i kon-

trolovatelnější. Byla-li socializace do institucí účinná,mohou být

přímé donucovací prostředky uplatňovány úsporněa selektivně.

Většinou se chování bude odvíjet "spontánně"v rámci institucio- nálně vymezených hranic. Čím více je význam určitéhochování považován za daný, tím více jsoupotlačoványmožné alternativy k institucionálním "programům"a tím více bude chování_předví­

datelné a kontrolovatelné.

K institucionalizaci může v zásadě dojít v jakékoliv oblasti chování důležité pro celou skupinu. Ve skutečnosti souběžně

probíhají celé soubory institucionalizačních procesů. Neexistuje žádný apriorní _důvodpro předpoklad, že tyto procesy se budou

nutně "doplňovat" funkčně, nemluvěo tom, že by mohly tvořit

logicky konzistentní systém. Ale_vraťmese_ještějednou k našemu vzorovému příkladu. Mírně naši vymyšlenou situaci pozměňme

a představmesi, že tentokrát předsebou nemáme rozrůstajícíse rodinku _rodičůa_dětí, ale pikantní trojúhelník _tvořenýmužem A, bisexuální ženou Ba lesbickou ženou C. Nemusíme se příliš šířit o tom, že sexuální relevance těchto tří jedincůse nebudou křížit.

Relevance A-B není sdílena osobou C Habitualizace ustavené v rámci vztahu A-B nemusejí být nijak narušeny habitualizacemi zformovanými v _důsledku relevancíB-C a C-A. Koneckonců není žádný _důvod k tomu, aby se dva procesy _vytváření erotických habitualizací, v prvním _případě heterosexuálních a ve druhém lesbických, nemohly odehrávat bez toho, aby se_funkčněprolínaly jeden s druhým nebo s_třetím, kterým je ustavení habitualizací na základě společného zájmu o, řekněme, pěstování květin (či o jakoukoliv jinou_činnost,která _můžebýt relevantní pro aktivní- ho heterosexuálního muže a aktivní lesbickou ženu). Jinými slovy, mohou probíhat _třiprocesy habitualizaceči zárodečnéinstitucio- nalizace, aniž by se jako sociální jevy_{funkčně či}logicky_doplňova­

ly. Totéž platí i v_případě, že_veličinyA,BaCnepředstavujíjedince, ale skupiny lidí, bez ohledu na to, jaké mají jejich relevance obsah.

Funkčnía logická souvztažnost nemůžebýt apriorně předpoklá­

dána ani v_případě,kdy jsou procesy habitualizace a instituciona- lizace omezeny spíše na stále tytéž jedince nebo tytéž skupiny než na naprosto samostatné jedince z našeho_příkladu.

Empirickým faktem nicméně zůstává, že instituce se obvykle

"doplňují".Pokud k tomuto jevu nemámepřistupovatjako k_něčemu danému, musíme ho _vysvětlit.Jak to můžeme udělat? Můžeme předpokládat, že _některé relevance budou _společnévšem _členům skupiny. Na druhé _straněmnoho oblastí chování bude relevantní pouze pro určité typy lidí. Druhý případ s sebou nese zárodky diferenciace,alespoň pokud jde ozpůsob, kterým jsoutěmtoty- půmlidípřisuzovány relativněstabilní významy. Totopřisuzování významů může být založeno na předsociálníchrozdílech, jako je pohlaví, nebo na rozdílech vytvořenýchv_průběhusociální inter- akce, jako jsou rozdíly vzniklé nazákladě dělbypráce. Například vykonávání _rituálůplodnosti může příslušetpouze ženám a malby v jeskyních mohou být_výhradnědílem_lovců. Nebo se_můžestát, že pouze_stařímuži mohouprovádět dešťový obřada pouze výrob- ci zbraní mohou spát se svými sestřenicemi z _matčiny strany.

Pokud jde o_vnější funkce _těchto oblastí chování ve společnosti, nemusejí_tvořitjeden provázaný systém. Mohou existovat _společ-

ně jako na sobě nezávislé úkony. Ale přestože tyto úkony spolu nemusejí souviset, jejich významy mají tendenci tvořit alespoň

trochu souvislý celek. Jak jedinec přemýšlío svých jednotlivých zkušenostech, pokouší se uspořádat jejich významy do konzis- tentního životního řádu. Tato tendencevzrůstás tím, jak jedinec své významy a jejich uspořádání do soudržného životního řádu

sdílí s ostatními. Je možné, že tato tendence uspořádatvýznamy v celek je založena na psychologicképotřebě, jež může mít zase své psychologické kořeny (to znamená, že v psychologickém vy- baveníčlověka může být zabudována"potřeba"soudržnosti). Náš výklad se však neopírá o žádné takové antropologické předpo­

klady, ale o analýzu vzájemného sdílení významů v procesech institucionalizace.

Je zřejmé, že člověkmusí přiformulování jakýchkolivvýroků

o "logice" institucí postupovat nesmírně obezřetně.Tato logika totiž není vlastní institucím samotným a jejich vnějším funkcím, ale je určena způsobem, jakým o těchto institucích uvažujeme.

Řečeno jinak, uvažující _vědomí vtiskuje institucionálnímu _řádu

určitou logiku.30

Základním nástrojem, který vtiskuje objektivovanému sociál- nímu světu logiku, je jazyk. Abstraktní struktura legitimizací je budována na základějazyka a používá jazyk jako svého základ- níhoprostředníka."Logika", která je takto institucionálnímuřádu přisuzována,je součástí sociálnědostupné zásoby věděnía jako taková je považována za danou. Jelikož dobřesocializovaný jedi- nec "ví", že sociální_{svět tvoří}konzistentní celek, je nucen_vysvět­

lovat jak jeho dobré, tak špatné fungování pomocí tohoto _"vědě­

ní". Z toho důvodu můžepozorovatel jakékolispolečnosti dospět

k_závěru, že její instituce _skutečněfungují a jsou provázány v je- den celek tak, jak se to od nich"očekává".31

Instituce tedy defactoprovázaný celektvoří.Ale jejich prováza- nost není funkčněnezbytná pro sociální procesy, kterými tyto instituce bylyvytvořeny.Provázanost institucí je spíše odvozeného charakteru. Vprůběhusvého života vykonávají jedinci vzájemně

nesouvisející institucionalizované činnosti. Když jedinec o svém

životěuvažuje, jeví se mu jako celek, v_němž tyto jednotlivé_čin­

nosti dostávají podobu nikoli samostatných událostí, ale podobu spolu souvisejících částí světasubjektivníchvýznamů,které však neplatí jen pro jedince, ale jsouvyjádřenya sdílenysociálně.Pouze

touto oklikou sociálně sdílených světů významů můžeme dospět

kpotřebě provázaného institucionálního celku.

To má dalekosáhlé důsledkypro jakoukoliv analýzu společen­

ských jevů. Pokud můžeme soudržnost institucionálního řádu

pochopit pouze s pomocí "vědění", které o něm mají příslušníci

tohoto řádu, znamená to, že nezbytnou součástíanalýzy daného institucionálníhořádu musí být zkoumání tohoto "vědění". Musíme

zdůraznit, že to neznamená soustředitse výhradně nebo v prvé

řadě na složité teoretické systémy sloužící jako legitimizace pro institucionální řád. Je samozřejmé, že v úvahu musejí být brány i teorie. Ale teoretickévěděníje pouze malou arozhodněnenejdů­

ležitější částí toho, co _společnost považuje za_vědění. Teoreticky složité legitimizace se objevují v historii institucí v_určitých oka- mžicích. Primární vědění o institucionálním řádu je vědění na preteoretické úrovni. Je to souhrn toho, "co ví každý" o sociálním

světě, souhrn_pouček,mravních zásad, příslovečnýchzlatých zr- nek moudrosti, hodnot a přesvědčení, mýtů a tak dále, jejichž samotné teoretickéuspořádánív soudržný celek vyžadujeznačné

intelektuální úsilí, očemž svědčí dlouhá řada hrdinných tvůrců

ucelených koncepcí od Homéra po současné budovatele sociolo- gických systémů. Na preteoretické úrovni však každá instituce disponuje souborem předávaného vědění-návodu, tedy vědění,

které předepisuje institucionálně vyžadované chování.J2

Toto vědění tvoří motivační dynamiku institucionalizovaného chování. Definuje institucionalizované oblasti chování a _určuje všechny situace, které do_těchtooblastí spadají. Definuje a_vytváří role, jež mají být hrány v kontextu daných institucí. Toto vědění

takřídíapředurčujeveškeré chování. Jelikož totovědění je sociál-

něobjektivováno jako _vědění, tedy jako soubor obecně platných pravd orealitě,jeví se jakékoli radikální vybočeníz institucionál- ního_řádujako odklon od reality. Takovévybočení můžebýt ozna-

čeno za morální poklesek, mentální chorobu nebo za prostou

nevědomost.Zatímco toto jemné rozlišování bude mít bezpochy- by vliv na to, jak se s narušitelem bude zacházet, všem těmto označenímbude v daném sociálnímsvětě společnýnižší kognitiv- ní status. Tímto_způsobemse_určitý sociální _světjednoduše stává daným světem.To, co je vespolečnosti považováno za danévědě­

ní, se stává totožné s tím, co je poznatelné, _či v každém_případě poskytuje rámec, v_němžvšechno dosud nepoznané bude pozná-

no v budoucnosti. To je právě ono vědění, které je vštěpováno vprůběhu socializace a které ve vědomí jedincezprostředkovává internalizaci objektivovaných struktur sociálního světa. Vědění v tomto smyslu_tvořísamotné srdce základní dialektikyspolečnosti.

"Programuje" hranice, v nichž externalizace _vytváří objektivní svět. Objektivizuje tento _svět skrze jazyk a kognitivní aparát na jazyku založený, tedy uspořádává ho jako objekty, jež mají být vnímány jako realita.³³ Toto _vědění je pak v_průběhu socializace znovu internalizovánojako_objektivně platná pravda. _Věděnío spo- lečnosti tedy jednak zprostředkováváchápání objektivované so- ciální reality a jednak tuto realitu neustále _vytváří.

Vprůběhu dělby práce se například zformuje soubor vědění, který se týkáurčitých činností.Toto vědění je pro institucionální

"programování" _těchto ekonomických _činností nepostradatelné už díky tomu, že je zaznamenáno v jazyce. Řekněme, že bude existovat slovní zásobaoznačující nejrůznější způsobylovu, použi- té zbraně, lovnou zvěřa podobně. Dále tu bude soubor návodů které se

člověk

naučit,

dobře

vědění

stanovuje hranice a_vytváříkontrolní tlak, a je proto neodmyslitel- nou_součástí institucionalizace této oblasti chování. Jak se instituce lovenívytváří apřetrvává včase,slouží tentýž souborvěděníjako její objektivní (a, mimochodem, empirickyověřitelný)popis. Tímto věděnímje objektivizována celá jednačástsociálníhosvěta.Bude existovat objektivní "věda" o lovení, jež bude v souladu s objek- tivní realitou ekonomiky založené na lovu. Nemusíme snad ani zdůrazňovat,že tu výrazy "empirické ověření" a"věda" neužívá- me ve smyslu moderních vědeckých měřítek,ale spíše ve smyslu vědění, které semůže zrodit ze zkušenosti a které pakmůže být následně systematicky_{uspořádáno}v soubor znalostí.

A znovu je nutno předat tentýž soubor znalostí následující generaci. Toto vědění je v průběhu socializace vštěpovánojako objektivní pravda a tím je internalizováno jako subjektivní realita.

Tato realita má pak schopnost jedinceutvářet.Formujeurčitýtyp osobnosti, v tomtopřípadělovce, jehož identita (vnímá sám sebe jako lovce) a život (žijejako lovec) mají význam pouze ve světě založeném na výšezmíněné zásobě věděníjako celku (řekněme, že jde o společnost lovců), nebo na její části (například v naší společnosti,v níž lovcitvoříjednu z mnoha skupin). Jinými slovy, žádnáčástinstitucionalizace lovení nemůžeexistovat bez daného