HAL Id: halshs-01495907
https://halshs.archives-ouvertes.fr/halshs-01495907
Submitted on 27 Mar 2017
HAL is a multi-disciplinary open access archive for the deposit and dissemination of sci- entific research documents, whether they are pub- lished or not. The documents may come from teaching and research institutions in France or abroad, or from public or private research centers.
L’archive ouverte pluridisciplinaire HAL, est destinée au dépôt et à la diffusion de documents scientifiques de niveau recherche, publiés ou non, émanant des établissements d’enseignement et de recherche français ou étrangers, des laboratoires publics ou privés.
Bezpečnostněpolitické aspekty francouzsko-českých vztahů
Jan Eichler
To cite this version:
Jan Eichler. Bezpečnostněpolitické aspekty francouzsko-českých vztahů. Cahiers du CEFRES, Centre Français de Recherche en Sciences Sociales (CEFRES), 2012, Společné pohledy na Evropu, pp.108-110.
�halshs-01495907�
Jacques Rupnik (Ed.)
_____________________________________________________________
Jan EICHLER
Bezpečnostněpolitické aspekty francouzsko-českých vztahů
_____________________________________________________________
Référence électronique / electronic reference :
Jan Eichler, « Bezpečnostněpolitické aspekty francouzsko-českých vztahů », Cahiers du CEFRES. N°
14, Společné pohledy na Evropu (ed. Jacques Rupnik).
Mis en ligne en janvier 2012 / published on : january 2012
URL : http://www.cefres.cz/pdf/c14/eichler_1998_bezpecnostne-politicke_vztahy.pdf Editeur / publisher : CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE
Ce document a été généré par l’éditeur.
© CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE
108 J. EICHLER
Bezpečnostněpolitické
aspekty francouzsko-českých vztahů
Jan Eichler
V úvodu bych chtěl připomenout, že za několik málo let, která nás dělí od skončení studené války, prošla Evropa a její bezpečnost vývojem velmi bohatým na události. Vždyť ještě před necelými šesti lety jsme diskutovali o francouzské myšlence na vytvoření evropské konfederace, která se dnes, bohu- žel, již jeví jako historická kategorie. Mezitím vypukla balkánská krize, která se téměř bezprostředně změnila v test chování jednotlivých států a mezinárodních organizací. Stali jsme se především svědky účinnosti Atlantické aliance a potvrzení její nenahraditelnosti tváří v tvář rizikům současnosti. Stejně tak je ale nutno připomenout význam francouzské angažovanosti v Bosně – vstup jednotek vojska rychlého zasazení (FAR) byl akcí, která nakonec podnítila prezidenta Clintona k tomu, aby do Bosny vyslal americká vojska. Nicméně rozsah americké účasti v Bosně ukázal, že více NATO může zname- nat více Evropy zítra.
Vývoj po skončení studené války navíc potvrdil odhodlání NATO jít cestou vnitřní transformace.
To je důležité i pro země střední a východní Evropy (ZSVE). Pro ně byla důležitá a přínosná přede- vším spolupráce s NATO v rámci NACC a Partnerství pro mír (PfP). Právě díky tomu mohly v rela- tivně krátké době projít výrazným transformačním procesem. Tento proces se projevil nejen uvnitř ar- mády, ale také při koncipování bezpečnostní politiky, při přípravě vojenských rozpočtů, při zavádění systému demokratické kontroly ozbrojených sil a ministerstev obrany. Pokud jde o regionální úroveň, pak je třeba ocenit, že činnost v rámci NACC a PfP motivovala země střední a východní Evropy k to- mu, aby při koncipování a realizaci své bezpečnostní politiky upřednostňovaly kolektivní přístupy před přístupy čistě národními. Celkově je možno říci, že účast v PfP svými výsledky překonala očeká- vání, že její bilance je bohatší, než se očekávalo.
Pokud jde přímo o Českou republiku, NATO se stalo organizací, do které jsou vkládány téměř všechny naděje v oblasti bezpečnostní politiky. Většina politických stran pokládá vstup do NATO za svůj nejdůležitější cíl nejen v oblasti bezpečnostní politiky, ale i v zahraniční politice vůbec. Platí to především o třech koaličních stranách – ODS, ODA a KDU-ČSL. Pro vstup do NATO se vyjadřuje rovněž nejsilnější opoziční strana – ČSSD. Ta svůj souhlas se vstupem ČR do NATO podminuje tím, že se uskuteční referendum, ve kterém svým členům a voličům doporučí, aby hlasovali pro vstup do NATO. Odmítavé stanovisko ke vstupu do NATO zaujímají dvě opoziční strany – KSČM na krajní le- vici, jež má v Parlamentu 22 poslanců a SPR-RSČ na krajní pravici s 18 poslanci.
Pokud jde o motivaci pro vstup do NATO, pak nejdůležitější roli hraje článek 5, díky němuž NA- TO představuje pro mnohé české politiky vysněnou organizaci kolektivní obrany. Vstup do NATO je z tohoto úhlu pohledu posuzován jako podstatné zlepšení bezpečnostní situace České republiky. Dů- ležitou roli však hraje i politická motivace – česká politická obec stále více argumentuje důrazem na společně sdílené hodnoty. Ty ale jsou ve skutečnosti jenom negací hodnot, které zde platily v minu- losti. Společenské vlastnictví jsme nahradili soukromým vlastnictvím, namísto plánovaného hospo- dářství se prosazuje tržní ekonomika bez přívlastků, všemocnost a všudypřítomnost státu byla nahra- zena důrazem na svobodu jedince, zavrhli jsme vedoucí úlohu strany, abychom ji nahradili principem svobodných voleb a ono tolik vzývané společenství hodnot je negací někdejšího socialistického inter- nacionalismu (kterému ovšem ve skutečnosti věřili snad jenom tehdejší aparátníci).
Toto porovnání může být jakkoli kritizováno, nicméně nám dává možnost lépe pochopit, že vládní koalice pojímá vstup do
NATO jako potvrzení své politické vyspělosti a jako ocenění cesty, kterou za relativně krátkou dobu sedmi let ušla. Přijetí do NATO je navíc pojímáno také jako dosažení nezvratitelnosti politického sys-
tému založeného na již vzpomínaných sdílených hodnotách. Úsilí o vstup do NATO tedy má rovněž výrazný vnitropolitický rozměr a významné vnitropolitické poslání. To se promítá rovněž do vztahu české vlády k jednotlivým členským zemím Aliance.
Země, které soustřeďují hlavní pozornost do oblasti ZSVE a podporují jejich přizvání do první vl- ny rozšiřování NATO, jsou považovány za nejvýznamnější spojence. Jsou oceňovány na politické i strategické úrovni a v neposlední řadě jsou upřednostňovány i při uzavírání strategických zakázek.
Naproti tomu země, které se zaměřují především na oblast Středomoří, jsou považovány za relativně méně významné.
I když jsme již přestali používat výraz „zóna vlivu“, neměli bychom si zastírat, že podpora kandi- datury do NATO může na dlouhou dobu ovlivnit stanoviska kandidátských zemí tzv. první vlny k jednotlivým státům NATO. Také diplomatické aktivity Paříže jsou v Praze posuzovány podle toho, jak prospívají procesu rozšiřování NATO a zejména kandidatuře ČR.
V souvislosti s přípravou na vstup do NATO se v ČR velmi často hovoří o suverenitě a právě Fran- cie je zemí, která i při členství v NATO přikládala suverenitě velký význam. V ČR je zatím taková si- tuace, že stoupenci vstupu do NATO neustále opakují, že nedojde k žádnému omezení suverenity a že naopak Česká republika získá jedinečnou šanci k tomu, aby se všemi členy NATO mohla jednat takříkajíc jako rovný s rovným. Osobně se domnívám, že je třeba překonat tento černobílý pohled. Je třeba si přiznat, že suverenita se všeobecně stala velmi relativním pojmem. Proto dnes můžeme na jednu misku pomyslných vah položit ulpívání na naprosté nezávislosti vůči NATO, jejímž rubem by však byly přetrvávající bezpečnostní nejistoty. Na druhou misku vah můžeme položit nezbytnost při- způsobit se alianční strategické koncepci, avšak spojenou se získáním nesporných bezpečnostních jis- tot.
Velký význam v procesu přípravy na vstup do NATO připadá také dialogu s veřejností a v jeho rámci pak zejména volbě argumentů. Téměř všichni stoupenci vstupu do NATO neustále opakují, že výhody vstupu do NATO spočívají v tom, že nám dají možnost nejméně nákladné obrany, že nás ochrání před riziky současné doby (proliferace zbraní hromadného ničení, terorismus, nestabilita, fundamentalismus, nejistoty dalšího vývoje v Rusku a další), že dojde k expanzi stability na východ.
Neustálé opakování těchto argumentů připomíná projevy francouzského admirála Sanguinettiho, kte- rý používal výraz „atlantický katechismus“.
Zapomínáme totiž, že stejné argumenty by mohly ve prospěch svého vstupu do NATO uvádět ta- ké další evropské státy – zejména pak pobaltské státy, Rumunsko, Ukrajina a další. A právě tyto země by uváděné argumenty mohly používat ještě naléhavěji než Česká republiky. Již letmý pohled na ma- pu nám ukazuje, že tyto země jsou mnohem více než ČR vystaveny nejistotám spojeným s vývojem v Rusku, že tyto země by ještě více než ČR potřebovaly expanzi stability na východ a že mají přinej- menším stejné právo na co nejméně nákladnou obranu.
Chceme- li tedy překonat atlantický katechismus, měli bychom se více soustředit na mezinárodní souvislosti procesu rozšiřování NATO. To považuji za předpoklad, aby se zlepšil dialog s veřejností, aby vstup do NATO vyjadřoval nejen zájmy politiků, ale také občanů. Je třeba hledat účinné metody k dosažení konsensu, k tomu, aby většina obyvatelstva dospěla po samostatné úvaze k názoru, že vstup do NATO odpovídá bezpečnostním zájmům a potřebám naší země a aby také snadněji strávila náklady, které s tím budou spojené.
Orientace na NATO se promítá také do modernizace Armády České republiky. Naše země se v tomto směru nemůže obejít bez spolupráce se zeměmi, které ovládají nejvyspělejší technologie a je- jich využití pro vojenské účely. Je potěšující, že k zemím, které jsou v této oblasti aktivní, patří také Francie. Ocenění zaslouží řada jejích firem, zejména pak Dassault, Thomson, Matra, Sextant Avioni- que. Zároveň však je třeba upozornit, že francouzským společnostem při jejich velké snaze chybí poli- tická podpora ze strany francouzské vlády. A právě to je výrazně znevýhodňuje ve srovnání s americ- kými firmami – ty se těší vládní podpoře, jsou v Praze přijímány na vysoké politické úrovni a získáva- jí strategické zakázky. Stačí připomenout takové zakázky, jakými jsou letoun L 159, logistické kom- plexy pro systém protivzdušné obrany, štábní informační systémy a další.
110 J. EICHLER
K tomu všemu se přidává i postoj české vlády, která otevřeně dává najevo, že spolupráci s USA přikládá strategický význam. Přestože v západní Evropě existuje několik zemí, které mají velmi vy- spělý letecký průmysl a moderní systémy vojenského letectva, došlo v roce 1995 k vytvoření českoa- merické komise odborníků pověřené tím, aby připravila koncepci dalšího rozvoje vojenského letectva a protivzdušné obrany. Do této komise nebyl přizván nikdo z Francie, Itálie, Velké Británie, Švéd- ska… Spojitost s tím, že vláda se ve svém úsilí o vstup do NATO orientuje především na USA, tak v této oblasti nabývá zcela konkrétní podoby. Za této situace nezbývá než doufat, že zájem Francie o pomoc při modernizaci Armády ČR bude i napříč těmto nepříznivým skutečnostem pokračovat a že se v budoucnu dočkáme i konkrétních společných projektů.
